Zavadilka dostala jméno podle hostince, lidé tu však žili už dávno před ním
Krajina severních svahů Zábřežské vrchoviny nad Mohelnicí a Lošticemi je dnes málo známou turistickou oblastí. Je to škoda, neboť tento kraj patří k malebným kopcovitým lokalitám s dalekými výhledy, hustými lesy a loukami plnými barevných květů.
Místní to vědí a rádi sem utíkají z měst. Někteří na rekreaci, jiní natrvalo. A díky tomu se rozrůstají i některé vesnice, kterým ještě před pár lety hrozilo, že zaniknou poté, co se stárnoucí obyvatelé zemřou. To je i případ Zavadilky, místní části Pavlova.
Podle jazykovědců a historiků patří jméno Zavadilka místům, kde byly v 17. až 18. století založeny vrchností mimo staré vesnice tzv. panské hospody. Ležely většinou na starých silnicích, v místech odpočinku formanů – například pod kopcem či na jeho vrcholu.
Vrchnost Zavadilky nejprve pronajímala, později byly dokonce prodávány. Noví majitelé se však museli zavázat k různým povinnostem a poplatkům, případně k odběru piva, vína a kořalky. Kolem takových hospod vznikaly činžovní osady, které se staly základem dnešních vesnic.
Těžili tady hlínu s obsahem tuhy
I kolem Zavadilky u Pavlova vedla v dávných dobách cesta mířící z Mohelnice do Vranové, a také na Studenou Loučku, kde se napojovala na trasu dnešní silnice do Čech. Už dávno před tím sem ovšem docházeli lidé z údolí pro zdejší významnou surovinu.
Na pomezí Zavadilky a sousedního Svinova těžili hlínu s obsahem tuhy, ze které pálili nezaměnitelnou keramiku již současníci keltského osídlení Moravy. Mimochodem, loštičtí hrnčíři na toto staré umění navazovali až do přelomu 19. a 20. století.
Podle dobových zpráv zde ovšem už v roce 1378 stávala osada nazývaná Lhotka. O této osadě moc zpráv nemáme. K roku 1610 existuje záznam, že zde stály čtyři zemědělské usedlosti, které daly osadě název Čtyři Dvory - německy Vierhöfen. Toto jméno ještě dodnes občas někdo použije v zhanáčtělé podobě Firhéf.
Zájezdní hostinec, o který každý „zavadil“
Roku 1750 patřil tento kraj k žádlovickému panství. Právě v tomto čase prý byla Zavadilka opět vystavěna, pod jménem Motichov, na tak zvanou činžovní ves. Tento název se však dlouho neudržel, protože právě v tomto čase byla v obci postavena i panská hospoda – zájezdní hostinec, o který „zavadil“ každý, kdo tudy prošel. A tak osada dostala název Zavadilka.
V 19. století je v Zavadilce uváděno 17 domů a téměř stovka obyvatel. Po roce 1850 se Zavadilka stala součástí tří spojených obcí – Svinov, Vacetín a Zvadilka. Obyvatelstvo zde bylo vesměs německé národnosti, řadící se k jazykovému ostrovu tzv. Hřebečska.
Přesto byla právě na Zavadilce v roce 1921 zřízena česká menšinová škola. Do kostela se odsud docházelo do Vyšehorek. Místní lidé se živili prací v lese, řemeslem a také těžbou grafitu, který se zde kutal až do dvacátých let dvacátého století.
Po II. světové válce většina původních obyvatel musela Zvadilku opustit. Zdálo se, že obec se postupně vylidní. V roce 1960 byla vesnice spolu se Svinovem přičleněna k Pavlovu. Po roce 1990 začal být o Zavadilku opět zájem. Nejprve jako o rekreační oblast, později i jako místo k bydlení. Snad sem obyvatele láká onen pověstný výhled do mohelnické brázdy. Možná i klid a historické otisky, které zde dokumentují někdejší hostinec, starý kříž a kaplička uprostřed obce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
