Zavadilka dostala jméno podle hostince, lidé tu však žili už dávno před ním
Krajina severních svahů Zábřežské vrchoviny nad Mohelnicí a Lošticemi je dnes málo známou turistickou oblastí. Je to škoda, neboť tento kraj patří k malebným kopcovitým lokalitám s dalekými výhledy, hustými lesy a loukami plnými barevných květů.
Místní to vědí a rádi sem utíkají z měst. Někteří na rekreaci, jiní natrvalo. A díky tomu se rozrůstají i některé vesnice, kterým ještě před pár lety hrozilo, že zaniknou poté, co se stárnoucí obyvatelé zemřou. To je i případ Zavadilky, místní části Pavlova.
Podle jazykovědců a historiků patří jméno Zavadilka místům, kde byly v 17. až 18. století založeny vrchností mimo staré vesnice tzv. panské hospody. Ležely většinou na starých silnicích, v místech odpočinku formanů – například pod kopcem či na jeho vrcholu.
Vrchnost Zavadilky nejprve pronajímala, později byly dokonce prodávány. Noví majitelé se však museli zavázat k různým povinnostem a poplatkům, případně k odběru piva, vína a kořalky. Kolem takových hospod vznikaly činžovní osady, které se staly základem dnešních vesnic.
Těžili tady hlínu s obsahem tuhy
I kolem Zavadilky u Pavlova vedla v dávných dobách cesta mířící z Mohelnice do Vranové, a také na Studenou Loučku, kde se napojovala na trasu dnešní silnice do Čech. Už dávno před tím sem ovšem docházeli lidé z údolí pro zdejší významnou surovinu.
Na pomezí Zavadilky a sousedního Svinova těžili hlínu s obsahem tuhy, ze které pálili nezaměnitelnou keramiku již současníci keltského osídlení Moravy. Mimochodem, loštičtí hrnčíři na toto staré umění navazovali až do přelomu 19. a 20. století.
Podle dobových zpráv zde ovšem už v roce 1378 stávala osada nazývaná Lhotka. O této osadě moc zpráv nemáme. K roku 1610 existuje záznam, že zde stály čtyři zemědělské usedlosti, které daly osadě název Čtyři Dvory - německy Vierhöfen. Toto jméno ještě dodnes občas někdo použije v zhanáčtělé podobě Firhéf.
Zájezdní hostinec, o který každý „zavadil“
Roku 1750 patřil tento kraj k žádlovickému panství. Právě v tomto čase prý byla Zavadilka opět vystavěna, pod jménem Motichov, na tak zvanou činžovní ves. Tento název se však dlouho neudržel, protože právě v tomto čase byla v obci postavena i panská hospoda – zájezdní hostinec, o který „zavadil“ každý, kdo tudy prošel. A tak osada dostala název Zavadilka.
V 19. století je v Zavadilce uváděno 17 domů a téměř stovka obyvatel. Po roce 1850 se Zavadilka stala součástí tří spojených obcí – Svinov, Vacetín a Zvadilka. Obyvatelstvo zde bylo vesměs německé národnosti, řadící se k jazykovému ostrovu tzv. Hřebečska.
Přesto byla právě na Zavadilce v roce 1921 zřízena česká menšinová škola. Do kostela se odsud docházelo do Vyšehorek. Místní lidé se živili prací v lese, řemeslem a také těžbou grafitu, který se zde kutal až do dvacátých let dvacátého století.
Po II. světové válce většina původních obyvatel musela Zvadilku opustit. Zdálo se, že obec se postupně vylidní. V roce 1960 byla vesnice spolu se Svinovem přičleněna k Pavlovu. Po roce 1990 začal být o Zavadilku opět zájem. Nejprve jako o rekreační oblast, později i jako místo k bydlení. Snad sem obyvatele láká onen pověstný výhled do mohelnické brázdy. Možná i klid a historické otisky, které zde dokumentují někdejší hostinec, starý kříž a kaplička uprostřed obce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
