Železnice z Bruntálu do Malé Morávky má patrně největší sklon u nás

Počátky trati spadají už do 1872, kdy přijel první vlak na nádraží do Bruntálu. Už tehdy bylo místním podnikatelům jasné, že bez propojení jejich firem železnicí se světem, nebudou schopni konkurovat na velkých trzích. I proto se začaly i v podhorských oblastech Jeseníků budovat  lokální železnice. Jako první to byla trať z Valšova do Rýmařova a o něco později z Milotic do Vrbna pod Pradědem.

Naké v oblasti Malé Morávky se na konci 19. století dalo mluvit o průmyslové lokalitě. Stále ještě se zde těžila železná ruda, zdejší lesy poskytovaly dřevo, dobýval se zde kámen pro stavební i okrasné účely a vznikaly zde i přádelny lnu. Rozvíjející se cestovní ruch reprezentovaly nejen hory, ale hlavně lázně Karlova Studánka.

Poznáváte nádraží Aloise Nebela|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

O potřebě stavby železnice se místní podnikatelé snažili přesvědčit stát i zemské úřady. Velkým propagátorem a iniciátorem záměru postavit trať do Malé Morávky byl ředitel a spolumajitel přádelny ve Světlé Hoře, průmyslník Robert Primavesi. V roce 1895 byl konečně založen stavební výbor a z jeho rozhodnutí později i akciová společnost pro výstavbu této tratě.

Vznikly dva návrhy trasy. Podle první varianty měla dráha vést z Bruntálu po trase přes nejvýznamnější město Andělskou Horu. Byla ale delší a hlavně nákladnější, proto vyhrála druhá jižnější trasa přes Světlou Horu vedená tak, jak ji známe dnes. Byly dokonce předloženy návrhy, že by železnice nekončila v Malé Morávce, ale až v Karlově Studánce ale z projektu nakonec sešlo. Uvažovalo se i o propojení trati do Rýmařova a dokonce až do Šumperka. Nakonec se však realizovala trasa jen do Malé Morávce.

Trať se začala budovat zejména z důvodu nedostatku prostředků až v roce 1899. Stavba pokračovala poměrně rychle a tak za značného zájmu veřejnosti byla zprovozněna již 31. května 1901. Z technického hlediska jsou na této železnici velmi zajímavé spádové poměry. Za jakou hranici pro stavbu zubaček se považuje sklon trati přes 40 promile. Železnice na svém úseku při klesání do Malé Morávky dosahuje maximálního sklonu až 44 promile. To z ní dělá nejstrmější železnici bez ozubnicového pohonu u nás. Právě tyto poměry zde měly v minulosti na svědomí i některé nehody, které se neobešly bez obětí na životech železničního personálu.

Už za nádražím v Malé Morávce začíná trať výrazně stoupat|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Trať fungovala po celou dobu své existence v kombinovaném provozu osobní a nákladní přepravy byť po první světové válce byl počet vlaků na trati výrazně snížen. Zajímavé jsou doklady o nasazování přípřeží parních lokomotiv při jízdách do Malé Morávky s ohledem na velké množství sněhu na trati.

Po druhé světové válce byly postupně parní lokomotivy nahrazovány motorovými a osobní vlaky motorovými soupravami.

Železnici si vyhlédli také filmaři, kdy se zde natáčel například film Freonový duch či Alois Nebel. Dnes je železnice bez pravidelného provozu a zajíždějí sem jen mimořádné vlaky provozované většinou Slezským železničním spolkem. Naštěstí nedošlo k původnímu záměru snesení kolejnic a tak může trať alespoň někdy opět přivézt do Jeseníků nadšené cestovatele po železnici.