Annín - osada dvou tváří

Kdybychom se na krajinu kolem dnešního Annína podívali v dobách před 250 lety, nenašli bychom zde žádné domy. Naopak by se zde asi ještě leskla hladina rybníka, protože dnešní osada leží na místě někdejší vodní plochy Skašovského rybníka. S tímto názvem vodní plochy se zde koneckonců setkáme i dnes, ale současný Skašovský rybník je vlastně vytěženou plochou pozůstalou zde po intenzívní těžbě štěrkopísků ve druhé polovině dvacátého století.

Ani rybníky zde však nebyly od nepaměti. Ve 14. století zde nemáme žádné zprávy o tom, že by v okolí Tovačova nějaký rybník byl. Až za držení města Janem Tovačovským z Cimburka se začíná s jejich budováním. V roce 1464 si totiž vymohl na Jiřím z Poděbrad povolení ke stavbě rybniční soustavy a v jeho započatém díle pak pokračovali i Pernštejnové v 16. století. Právě Vilém z Perštejna, který držel zdejší panství v letech 1503 až 1521 byl prvním, kdo dal postavit hráze někde v oblasti dnešního Annína. Můžeme se tak domnívat ze zápisu z roku 1508, kde se píše, že v této době odňal Ivaňským a Oplockým jejich obecní les, kde založil rybník a dal jim za to náhradou les jiný. Blízko tovačovského mlýna zřídil haltýře a dal postaviti dům pro fišmistra či porybného. Rybník patrně již tehdy napájel mlýnský náhon.

Skašovský rybník, jak se mu tehdy říkalo, byl jedním ze soustavy vodních děl, které byly napájeny jak Mlýnským náhonem tak i vodou z řeky Blaty. Rybníky vydržely až do 18. století. Po roce 1763 za hrabat z Kuenburga nastává hromadné vypouštění a vysušování Tovačovských rybníků. To se týkalo hlavně těch, které ležely na jih od města. Roku 1765 se hovoří o Skašově jako částečně vypuštěném. Tomu by odpovídalo i vyobrazení na starých mapách, které zde zaznamenávají vodní plochu mnohem menší než dříve. A právě na ploše tak získané byla v roce 1799 založena domkářská kolonie jménem Annín.

Annín - blata a mlýnský náhon, soutok |foto: Miroslav Kobza

Annín byl odpočátky ryze zemědělskou vsí. Už na prvních mapách je vidět jasně ulicový charakter zástavby, který se do dnešních dnů zachoval v části historického středu obce. Pozoruhodnou stavbou, která je i dnes nejviditelnější památkou vesnice, je kaplička Sv. Anny, která se může pochlubit krásně malovaným stropem nad oltářem.

Rolnická podoba kolonie byla výrazně proměněna v roce 1890 kdy vystavěl velkoprůmyslník a majitel uhelných dolů na Ostravsku rytíř David Guttmann v Anníně cukrovar. Průmyslový podnik nejenže dal práci některým místním obyvatelům, ale přivedl sem i železnici. V dubnu 1894 byla pod hlavičkou Severní dráhy císaře Ferdinanda zahájena stavba trati z Tovačova do Kojetína a první vlak v Anníně zastavil 1. září 1895.

Další průmyslové odvětví, které změnilo okolí Annína, byla těžba štěrkopísku. Místní rolníci těžili nánosy z řeky již v dávné minulosti, už ve 20. letech 20. století se ale začalo těžit průmyslově. Po roce 1949 byla těžba dovedena do obrovské podoby a jedním z prvních jezer, která začala vznikat, bylo to, které dnes nese staronovým název Skašovský rybník. I díky surovině z tohoto jezera byl Gutmannovský cukrovar přebudován na výrobu betonových prefabrikátů a Annín je tak dnes na jedné straně cesty stále vesnicí malých domků, na druhé pak průmyslovým centrem celého okolí.

Právě Skašovský rybník, kde byla těžba ukončena, je však dnes největším lákadlem obce. Rybáři i koupání chtiví návštěvníci sem docházejí z širokého okolí. A tak Annín zůstává osadou dvou tváří, kterou stojí rozhodně za to více než jen projet.