Kostel husitské církve v Zábřehu postavila evangelická podnikatelská rodina

Kostelní věž evangelického chrámu patří k dominantám Zábřeha
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kostelní věž evangelického chrámu patří k dominantám Zábřeha
0:00
/
0:00

O evangelickém kostele v Zábřehu bohužel neexistuje moc písemných pramenů. Svůj podíl na tom má především změna poměrů po roce 1945 a s ní spojený odsun Němců. Právě zábřežští obyvatelé německé národnosti totiž takřka před sto lety (roku 1902) tento kostel postavili.

Dnes kostel využívá Československá církev husitská, která roku 1946 kostel převzala po odsunu původních německých evangelíků. Historie tohoto chrámu je tak do jisté míry tajemstvím. Co víme přesně, je skutečnost, že zakladatelem kostela i vůdčí osobností zábřežských evangelíků na počátku vzniku sboru byl Wilhelm Brass. Byl to zakladatel zdejší přádelny, která stála u počátku rozvoje průmyslu ve městě a také významný představitele německého obyvatelstva ve městě.

Brassové byli prvními evangelíky, kteří do města přišli. Historik Leopold Falz o tom píše: „Po sjednocení obou kolonií s městem byl Zábřeh s výjimkou pěti židovských rodin celý katolický až do doby, než se přistěhovala rodina Brassova, která byla evangelického vyznání. Růstem obyvatelstva se rozšířil počet protestantů. A od roku 1894 začaly se v Zábřehu sloužit protestantské bohoslužby. Ke konci 19. století pod heslem „Pryč od Říma“ se tato společnost rozvinula v náboženskou obec a od roku 1902 měla svůj vlastní kostel. O vlastní stavbě kostela, nákladech ap. jinak velmi podrobný Falz nepíše nic, přestože jeho kniha o městě byla vydána právě díky finanční podpoře Hermanna Brasse.

Výhled z kostelní věže na město také stojí za to

O stavbu kostela se tak v roce 1902 starala jen velmi malá německá evangelická obec. Je tedy zřejmé, že bez výrazné podpory právě Brassů by kostel vzniknout nemohl. Samotný kostel je víceúčelovou budovou. Kromě samotných prostor totiž obnáší i samotnou faru pro kněze a jeho rodinu. Kostel, jeden z posledních „klasických“ solitérů v Zábřehu, je orientován západovýchodně. Leží v jižní okrajové části města na břehu Moravské Sázavy, poblíž takzvané německé průmyslové školy, která následně sloužila jako kasárna a dnes je z ní bytový dům.

Objekt je dlouhý 27,7 metru, široký pak 15,6 metru. Jde o vcelku členitou stavbu v novogotickém slohu s jednou věží, umístěnou nad hlavní vchod. Kostel je zbudován z ostře pálených cihel ze Šumperka a zcela v duchu novogotiky, není omítnut. Hlavní vchod kostela směřuje na západ, vchází se do něj po pěti pískovcových schodech - celá budova je mírně pozvednuta nad okolní terén. To je mimo jiné způsobeno podsklepením části budovy, což je záležitost vcelku překvapivá. Kostel totiž leží jen několik metrů od břehů Moravské Sázavy a hladina podzemní vody je zde tedy velmi vysoká. Přes veškeré izolace je sklep často zatopen, při povodni v červenci 1997 navíc došlo k pohybu podloží a možná i mírnému narušení statiky objektu.

Vchodem se dostanete do vstupní místnosti, umístěné před hlavní lodí kostela. Odtud vedou dvě točitá schodiště na o kapacitě až padesáti osob. Severní schodiště je poté prodlouženo k varhanám a takzvané balkónové místnosti, přes něž pokračuje do zvonice. Jižní schodiště vede pouze ke kůru a je uzavřeno cihlovým obloukem. Nepokračuje již vzhůru do balkónové místnosti, umístěné nad schodiště Samotná hlavní loď je jednoduchá, zaklenutá do klenby. Má délku deseti metrů a šířku 8,5 metru. Podle stavitele se zde mělo vejít až dvě stě osob, kapacita sedadel byla devadesát míst. Hlavní loď pak přechází v oltářiště, oddělené dvěma schůdky. Oltářiště je pět metrů široké a 2,5 metru hluboké. Po obou stranách lodi jsou do oblouku zaklenutá okna, bez vitráží. V severní části oltářiště jsou umístěny dveře, kterými se vchází do druhé části objektu. Vlastní vybavení kostela je unikátní, od svého vzniku se prakticky nezměnilo a setrvává v podobě jako před sto lety.

Zrekonstruovaný hodinový stroj na věži kostela

Z vybavení jsou pozoruhodné zejména varhany vyrobené varhanářskou firmou bratří Kolbů z Pekařova. Na zvonici se dodnes dochovala původní nýtovaná železná zvonová stolice. Ta nese starý zvon z počátku minulého století pořízený ještě rodinou Brassů. Nový zvon byl na stolici pověšen jako náhrada toho původního a slouží k odbíjení hodin.

Hodinový stroj najdeme v místnosti nad zvonicí přístupné po úzkém dřevěném schodišti. Stroj byl v dezolátním stavu, poté co se hodiny v květnových dnech zastavily díky výstřelu, který do věže poslal jeden z ruských vojáků z Rudolfova. Teprve na konci devadesátých let se podařilo díky místním nadšencům hodiny opravit, Je to tak nejstarší funkční stroj vyrobený uničovskou hodinářskou firmou Thöndel.

Kostel dnes slouží k bohoslužbám Církve československé husitské a k občasným koncertům. V době svátků bývá občas přístupný i kůr a věž.