Architekti Tomáš Bindr a Martin Struhala o nové budově ČRo Olomouc: Výzva, která přijde jednou za život, shodují se

11 fotografií

Proč jste se do soutěže přihlásili?
Tomáš Bindr (TB): Veřejná zakázka byla vypsaná pro všechny fáze projektu, od architektonické studie až po prováděcí dokumentaci, včetně projektu interiéru, autorských dozorů na stavbě, zaměření stavby a stavebně technického průzkumu. To zaručovalo kontinuitu práce v rámci našeho ateliéru a možnost být součástí celého procesu, od vymýšlení až po předání stavby. Tím byla dána záruka dodržení a rozvíjení konceptu ve všech projektových fázích a v neposlední řadě také kvality prováděných prací.
Martin Struhala (MS): Souhlasím.

Čtěte také

VIDEO: Nahlédněte do historie nové budovy Českého rozhlasu Olomouc a pod pokličku její rekonstrukce

Byla to pro vás výzva?
TB: Budova Českého rozhlasu v Olomouci patří mezi symbolické objekty, které se vám podaří projektovat s největší pravděpodobností pouze jedenkrát za život. Byla to obrovská výzva a touha. Museli jsme se toho spoustu naučit o specifickém provozu i využívaných technologiích. Úzce jsme spolupracovali také s neobvyklými profesemi, jako například s akustiky, se kterými se u běžných staveb nepotkáme.
MS: Neskutečná. Investor získal v posledních letech při rekonstrukci jiných regionálních studií spoustu zkušeností, znalostí a uvědomění si vlastních potřeb. Během projekčních fází se nám tak podařilo společnými silami vytvořit jedinečný projekt a tuto vysokou laťku se nám daří udržet i při vlastní realizaci.

Znali jste budovu a její historii?
TB: Ano, součástí zadání veřejné zakázky byl investiční záměr. Ten obsahoval i podrobnou historii objektu včetně historické fotodokumentace. První železobetonový skelet v Olomouci s nádherně sošným chrámovým vnitřním prostorem.
MS: Písemně jsem historii znal ze zadání, následně jsem ji téměř od začátku začal osobně osahávat při předprojektové přípravě. Řadu zajímavých poznatků se mi podařilo zjistit na stavbě, v archivu či při badatelském rozhovoru s některými odbornými specialisty působícími na Olomoucku. Často se zajímavými znovunalezenými střípky historie přišel i vedoucí provozu olomouckého studia Radoslav Řezníček. Celému procesu rekonstrukce objektu jsem od roku 2019 věnoval přes 3 000 hodin času a věřím, že jsme se vzájemně ovlivnili na několik následujících desetiletí, minimálně jsme na sobě zanechali otisk do konce našich dnů.

Čtěte také

Vzdušná, prostorná, plná světla. S mikrofonem jsme si prošli novou budovu Českého rozhlasu Olomouc

Jaké překážky jste museli překonávat?
TB: Už ve fázi architektonické studie jsme museli řešit „kvadraturu kruhu“. Nádherná stavba na původně úzké a hluboké gotické parcele s velkým vnitřním atriem se ukázala pro provoz rozhlasu jako velký oříšek. Stavebně statické, požární, hygienické požadavky a normy byly samozřejmě před 110 lety diametrálně odlišné, než které jsme museli dodržet při projektování my.
MS: Pokud se nepletu, tak Tomáš Baťa pronesl ve Zlíně, že „každý sloup, který se neprohýbá, je předimenzovaný“. Prvopočátky budování železobetonových konstrukcí byly odvážné, plné objevování včetně chybování. Dnes už je všechno děláno extrémně bezpečně a nebylo by možné subtilní konstrukce tohoto objektu napodobit. Přesto nám tento artefakt ukazuje, jak málo je potřeba pro plnění primární funkce.

Interiér nové budovy Českého rozhlasu Olomouc|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Je váš návrh v něčem výjimečný?
TB: V průběhu celého procesu projektování jsme se snažili co nejméně „znásilnit“ nádherný vnitřní prostor. Zachovat jeho tektoniku, ačkoliv bylo nutné ochozy rozpříčkovat a prošpikovat elektrokabely a vzduchotechnikou. Z toho jsem měl největší strach. Dnes při dokončování stavby mohu říci, že jsem si oddechl, že se to povedlo. Koneckonců pan ředitel Podstata konstatoval, že v atriu to vypadá, že se nic nezměnilo, že se jen vymalovalo – to je pro nás obrovská pochvala. V dnešní době je odvážné nebýt odvážný.
MS: Přiznané vedení instalací odkazující se na hightech design vyžadovalo detailní promyšlení pro rozmístění každé trubky, kabelu, svítidla nebo zásuvky. To, co je u většiny dnešních objektů skryto, je zde vytaženo suverénně do popředí. Udržet kilometry viditelných instalací v řádu a harmonii vyžadovalo neskutečnou sebekázeň. Pro toto řešení jsme se rozhodli z důvodu, že statika objektu v zásadě neumožňovala užití obvyklých podhledů.

Čtěte také

Všechno, co potřebujete vědět o nové budově Českého rozhlasu Olomouc v Pavelčákově ulici

Co si myslíte, že se povedlo?
TB: V prvé řadě se povedlo více jak stoletému objektu dát druhý život, funkci na další desítky let. Byl původně postavený jako obchodní dům, ale způsob nakupování se zcela změnil a bylo by těžké mu najít jiné smysluplné využití. Historické jádro Olomouce získalo budovou Českého rozhlasu další symbolický objekt.
MS: S pokorou je třeba sklonit hlavu před původními staviteli a řemeslným uměním našich pradědů. Největší výzvou bylo zachovat jejich autentický odkaz, především v úsporně navržených železobetonových konstrukcích. Pokud bychom demontovali nové instalace a příčky kanceláří, objekt by opět vypadal stejně jako v posledních 100 letech. Myslím si, že propojení nového se starým a nadčasového s moderním se nám povedlo.

99 balónků symbolizovalo 99 let od zahájení pravidelného rozhlasového vysílání|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Na jakých dalších projektech jste se podíleli?
TB: Budu jmenovat takové, které projektujete jedenkrát za život. Patří k nim nová scéna Národního divadla moravskoslezského, památková obnova státního zámku Červený zámek v Hradci nad Moravicí, ale také třeba velkokapacitní masokombinát.
MS: Projekty jsou především kolektivní činností a vybrat ty, jež jsou symbolicky významné a nesou punc mojí ruky, je těžké. Mezi naše nejvýznamnější projekty, na kterých jsem se podílel, patří například rekonstrukce objektu s nejstarším číslem popisným 1 v Opavě – Müllerův dům nebo nejstarší železobetonový skelet v Olomouci – vaše nové působiště Českého rozhlasu Olomouc.