Babské ucho uším nepomůže

18. červen 2015

Ucho je ústrojí sluchu a rovnováhy. Je snadno zranitelné, a proto náchylné k mnoha nemocem. O uši se musíme starat, ale jak podotýkají lékaři, nic se nemá přehánět.

„O uši dětí se staráme pečlivě od jejich narození, s věkem péče ustupuje,“ konstatuje MUDr. Tomáš Bakaj z oddělení ORL Fakultní nemocnice v Olomouci. Jednou za čas bychom si uši měli vyčistit. Nepoužívat ale žádné krémy, netlačit vatové tyčinky do velké hloubky, řídit se svým malíčkem – kam nás pustí ten, tam je to bezpečné.

Zánět zvukovodu

„Bolí mě levé ucho při doteku. Když si na něho lehce zatlačím, cítím píchání. Někdy mě to píchne, i když ho nemačkám. Prosím o radu,“ tak zněl jeden z posluchačských dotazů.

Příznaky ukazují na zánět zvukovodu, který může provázet i výtok sekretu. Lékař zvukovod vyčistí a předepíše kapky, které sníží otok ucha. Zánět ale může trvat i týden.

Mazová zátka

MUDr. Tomáš Bakaj z oddělení ORL Fakultní nemocnice v Olomouci

Dojde-li k nahromadění ušního mazu v zevním zvukovodu, může dojít ke vzniku mazové zátky. Pacienti se cítí nepříjemně, zaléhá jim v uchu, tlačí je v něm. Je potřeba navštívit lékaře, který ucho šetrně vypláchne.

Nemoc Barbry Streisand nebo Michala Pavlíčka

Tinnitus (šelest, pískání nebo praskání v uchu) vypadá na první pohled banálně, ale dokáže člověka pěkně potrápit. Postižení mohou trpět depresemi, poruchou spánku, bolestmi hlavy a podobně.

Příčiny vzniku tinnitu nejsou známy. Existuje teorie, že vyšší výskyt nemoci způsobuje narůstající stresové a hlučné prostředí, ve kterém žijeme. Neexistuje terapie, která by tinnitus léčila. Existují ale léčebné postupy, které ho pomůžou s úspěchem zvládnout.

Uším určitě prospěje chvilka klidu. Bez telefonu, sluchátek a hluku. Dopřávejte si ji.

autor: voj
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.