Borušov v minulosti vydržoval špitál v Moravské Třebové

Osada se vine z jihozápadu na severovýchod proti proudu Borušovského potoka, který pramení v lesích nad vesnicí. Ty patří k rozsáhlému masívu, v němž mimochodem najdeme i proslulé maletínské pískovcové lomy. Také nad Borušovem najdeme stopy někdejší těžby pískovce, která však nebyla tak intenzívní. Lesem prochází klikatá a prudká lesní silnička, která dává zabrat cyklistům stejně, jako formanům, kteří tudy přijížděli k zemské silnici vedoucí přes Studenou Loučku. V zákrutu silnice nad osadou Svojanov nám to dokládá smírčí kříž s vyobrazeným vozem, kterému se říká formanský.

Samotný Borušov je dnes tvořen dvěma původně nezávislými osadami. Níže položená obec je samotný Borušov. Nad ním, výše při cestě směrem ke Svojanovu, jsou pak domy někdejší osady Prklišov. Kromě ní pak k obci ještě patříval i Svojanov a také zajímavá samota s názvem Borušovská kovárna. Není sice už znatelné, kde stávala, ale podle starých map to bylo při někdejší silnici vedoucí ze Studené Loučky dolů do Moravské Třebové kousek nad dnešní křižovatkou odbočující směrem Městečko Trnávka.

Nejstarší dějiny obce jsou spojeny s panováním Borše z Rýzmburka nad zdejším krajem v polovině 13. století. On dal obci jméno, ale první konkrétní zmínka je až z dob pozdějších. Až v roce 1398 se objevuje Borušov mezi třebovským zbožím, které zapsal markrabě Jošt Heraltovi z Kunštátu. Pod moravskotřebovské panství pak obec patřila až do konce patrimoniální správy. Zajímavé je, že výtěžek z obce podporoval špitál v Moravské Třebové. Do kostela docházeli místní věřící do Starého Města.

V nejstarších dobách žilo ve vesnici jen asi deset rodin. Postupně se počet obyvatel zvyšoval, ale nikdy nedosáhl nějakých závratných počtů. Kromě zemědělství byli obyvatelé živi také prací v lese. V obci byli drobní řemeslníci, například již zmíněný kovář, a stával zde také menší mlýn, který však nestačil pro nedostatek vody ani potřebám samotné vesnice.

Po pádu vrchnostenského zřízení byla obec součástí moravskotřebovského okresu a patřila k Moravě. Pozoruhodné je, že v roce 1869 ztratil Borušov samostatnost a stal se součástí Prklišova. V roce 1960 se tato situace otočila a Prklišov spolu se Svojanovem byly začleněny pod správu Borušova. To už vesnice patřila do východních Čech. V roce 1976 se pak vesnice staly součástí Starého Města a osamostatnily se až po roce 1990.

Hlavní devizou Borušova je překrásné okolí. Oblé náhorní plošiny se střídají s hustými lesy se spoustou zvěře i malebných zákoutí. Nejvýznamnější památkou v obci je zdejší kaple, jejíž stáří ani zasvěcení se mi však nepodařilo rozluštit. Kromě ní je ve vesnici zajímavý pomník padlým z I. světové války a také několik křížů. I zdejší krajina se však mění. Velké větrníky snad kraji tak neuškodily, rozsáhlá pole fotovoltaických elektráren však rozhodně příliš vzhledně nevypadají. A ještě jeden tip pro cyklisty. Pod Borušovem se můžete napojit na doposud znatelnou starou trasu silnice vedoucí z Moravské Třebové do Mohelnice. Cestou vás čekají mnohá zajímavá zákoutí, o něž je současný řidič švihající širokou hlavní silnicí ochuzen.