Brníčko - osudy vesnice pod hradem
Do Brníčka nedaleko Zábřeha jezdí turisté zejména na zdejší hradní zříceninu, ze které se po staletí ovlivňovaly osudy zdejšího panství. Nejen samotný hrad, ale i podhradí, které se skládalo hned z několika osad však stojí za návštěvu a proto dnešní rozhlasová pohlednice míří právě sem.
Je čestné hned na začátku zmínit, že osudy vesnice Brníčko od nejstarších dob souvisely z hradem, který vyrostl na temeni hradního kopce nad obcí někdy ve druhé polovině 13. století. Přesné datum založení hradu ani vesnice bohužel není známo. Stejně tak nevíme, kdo hrad postavil. První známí majitelé Aleš a Mikeš z Otaslavic se objevují v zápisech v zemských deskách v roce 1348. Hrad ale získali patrně již jako vybudovaný.
Nejstarší zprávy o hradu jsou vlastně i zprávami o podhradí. Dá se předpokládat, že jakési podhradí bylo ustaveno hned po dobudování hradu a možná ještě před ním. Vesnice spolu s hradem měnila vrchnost. V roce 1437 se majitelem hradu i obce stává husitský hejtman Jan Tunkl z Drahanovic. Tím přichází rod, který postupně ovládl značnou část kraje. Ke konci 15. století bylo Brníčko přičleněno k zábřežskému panství.
V roce 1447 je v zápisech v zemských deskách uváděno Brníčko jako městečko. Kromě toho však katastr dnešní obce zahrnoval i další obce. Berní registry z roku 1516 mluví ještě o Sluhoňově, a také vesnici Brné. Mimochodem, jméno Brné vychází ze slovanského pojmenování brnije – tedy bláto či hlína a označovalo tedy místo na úpatí pahorku v nivě řeky. Z toho se dá předpokládat, že vesnice tady již stála a hrad později přejal její jméno. Zajímavé je, že jednotlivé části vesnice se odlišovaly ještě v první polovině 20. století a do jisté míry jsou odlišeny i dnes.
Obyvatelé města měli odpradávna česká jména a tak se dá předpokládat, že německá pojmenování obce Brünnles či Hausbrunn vznikla spíše uměle. Většina obyvatel obce se živila zemědělstvím. Dá se předpokládat, že část patřila i k hradní čeledi. Po zániku hradu se z obce stala běžná podhorská vesnice. Pouze krátkou epizodou byla těžba železné rudy na pastvinách u obce pro sobotínské železárny v 19. století. Naopak dlouhou tradici měla správa lesů v okolí obce.
K nejvýznamnějším památkám dnešního Brníčka patří mnohdy neprávem opomíjený kostelík Panny Marie. Jeho stáří je úctyhodné. Vždyť již v roce 1464 žaloval Vilém z Miličína Jana Tunkla z Brníčka, že mu zpronevěřil dávky určené kaplanovi v kostele pod Brníčkem, který je zasvěcen Matce Boží. To by potvrzovalo, že kostel zde stával už velmi dávno a mohl vzniknout patrně společně s hradem. To je o to pozoruhodnější zpráva v souvislosti s tím, že obec byla vždy přifařena do Lesnice a o samostatné farnosti v Brníčku se nikdy neobjevila žádná informace. Stavební podoba kostela s rovným stropem v lodi a zaklenutou apsidou prozrazuje jeho stáří, byť poznamenané mnoha přestavbami. Kolem kostelíku byl i hřbitov, který je ale již zrušený.
Brníčko rozhodně stojí za návštěvu. Kromě kostela zde najdeme půvabný pomník padlým i některé domy připomínající podobu původní podhorské zástavby. Škoda jen, že už není v provozu zdejší koupaliště, které bylo vítaným místem k osvěžení pro turisty i cyklisty. O zdejších proslulých karnevalech ani nemluvě. Ale na druhou stranu má obec stále krásnou polohu, nádherné okolí a jistě i ten hrad, za kterým sem většina turistů dojíždí. Po vykácení lesa kolem je to opravdu monumentální pohled a to jak z podhradí na hrad, tak i z hradu na někdejší podhradí. Jedno bez druhého by totiž nebylo ono.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
