Bukovice u Písařova byla založena jako samostatná obec patrně počátkem 15. století
Cestou ze Štítů směrem k hlavní silnici ze Šumperka do Červené Vody, čeká poutníka na posledních metrech před křižovatkou těchto hlavních komunikací, průchod či průjezd místní částí Písařova, odpradávna zvanou Bukovice.
Je to jedna z mnoha obcí u nás, které pojmenoval bukový porost. Vždyť jen v olomouckém kraji najdeme obce a osady se jménem Bukovice hned tři. Pokud hledáme něco, co Bukovici u Písařova odlišuje od těch ostatních, tak je to jediná, která se uvádí v jednotném čísle.
Ves se vine nejen kolem již zmíněné silnice vedoucí přes Štíty do Lanškrouna, ale zejména v mělkém údolíčku potoka Čistá, který pramení v dolince mezi Čechovou horou a horním koncem Písařova. První zmínka o ní je uváděna k roku 1480, kdy majitel štíteckého panství Albrecht ze Šternberka prodává Bukovici, spolu s jinými obcemi ze svého dominia, Janu z Dalčic.
Obec byla i nadále spravována ze Štítů, a to až do roku 1602, kdy se společně s celým panstvím dostala do majetku zemanského rodu Odkolků sídlících na Temenici. Za účast na stavovském povstání však bylo po Bílé hoře Janu mladšímu Odkolkovi panství zkonfiskováno. Jeho novým majitelem se stávají Lichtenštejnové. Ti spojili štítecké panství s panstvím rudským, jehož součástí pak Bukovice byla až do roku 1848, kdy zanikla vrchnostenská správa.
Dobové dokumenty nám prozrazují, že v obci byla rychta, a také to, že zejména v 17. století byli místní sedláci v ostrém sporu s vrchností. Zatímco zpočátku byla vesnice spíše českou enklávou, postupně se obyvatelé poněmčovali. A tak na rozdíl od Písařova je většina z 290 obyvatel napočítaných v polovině 18. století německy mluvících.
Většina obyvatel obce z dob dávné minulosti se živila zemědělstvím. Pravdou je, že pozemky kolem osady jsou úrodnější než v samotném Písařově. Navíc, i zde se rozvinula pro tento kraj typická domácká výroba kartáčů či předení nití, které vykupovali faktoři.
Obec měla také školu, a to už od roku 1834. Vyučovalo se v ní německy a spravoval ji písařovský farář. Česká škola zde vznikla až v roce 1919. Na přelomu století měla Bukovice již necelých 450 obyvatel. V roce 1919 došlo také k administrativnímu sloučení obou obcí. Proč se Bukovičtí k tomuto kroku rozhodli, není zcela jasné.
Obec je dnes velmi často křižována zejména cyklisty, kteří si objezdem přes sedlo nad Hambálkami ušetří stoupání do prudkých kopců Zábřežské vrchoviny. Už při průjezdu vesnicí si mohou všimnout moderní architektury někdejší české menšinové školy. Pozoruhodnější památka je ale poněkud skrytá. Přímo kousek od křižovatky hlavních cest najdeme unikátní dřevěnou zvoničku, která je i památkově chráněna. Byla vybudována někdy ke konci 19. století a je jednou z mála podobných staveb, které se v tomto kraji zachovaly. Málokdo tuší, že známý zájezdní hostinec Kocanda, stojící na dolním konci Písařova, katastrálně vždy patřil do Bukovice. Legendy o schůzkách loupežníků v dávných časech jsou tedy legendami Bukovickými, stejně jako temné příběhy o Čertí bráně či Čertí skalce trčící nedaleko z lesa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
