Čechy - místo, kde je dobré se zastavit

Čechy najdeme na pravém břehu řeky Moštěnky jihovýchodně od Přerova, při silnici směřující z Přerova do Bystřice pod Hostýnem. Své jméno dostala obec podle jazyka původních osadníků, kteří byli pravděpodobně převážně slovansky hovořící. Tuto myšlenku může potvrzovat existence nedaleké osady Prusy, která by mohla naznačovat německou národnost zdejších osadníků, kteří se sestěhovávali i podle toho, jak byli schopni si porozumět.

Nejstarší písemná zmínka o vesnici Čechy pochází z roku 1358, z Olomouckých zemských desek. V nich je zapsán prodej majetku Václavem z Čech Filipovi z Penčic. Podle odborníků byl právě Václav z Čech pravděpodobným stavitelem tvrze, která stávala podle prvorepublikových průzkumů v jihozápadním cípu dnešního velkého dvora. Dnes jsou na místě tvrze zahrádky.

Majitelé Čech byli povinováni vojenskou službou při přerovském hradu. Později se držitelé vsi střídali. Za držení Čech vladyckým rodem z Kokor na přelomu 15. a 16. století zaniká stará tvrz a noví majitelé staví tvrz novější – umístěnou severněji přímo v areálu dnešního dvora. V té době máme také první jasnou písemnou zmínku o tvrzi v Čechách v roce 1561.

V Čechách najdeme i hospůdku|foto: Miroslav Kobza

S konce vlády Kokorských začíná tvrz v obci upadat a stává se spíše hospodářským objektem. Noví majitelé většinou v obci nebydleli a spravovali ji z jiných míst. V roce 1599 byly Čechy připojeny k domaželickému panství a roku 1687 se celé staly majetkem hrabat z Oppersdorfu. Tím se staly součástí Dřevohostického panství, kde zůstaly až do konce patrimoniální správy. Vrchnostenskou moc zajišťoval v Čechách rychtář, který si své právo mohl zakoupit od roku 1747.

Poddaní, tedy obyvatelé obce, se odpradávna živili zejména zemědělstvím. Pro zpracování úrody byl na západním okraji obce vybudován mlýn, napájený náhonem od Domaželického jezu. Vesnice byla spíše menší, počet obyvatel se pohyboval kolem 320 duší. Na počátku 20. století se počet obyvatel téměř o 200 zvýšil. Panský dvůr byl postupně přestavován do nynější podoby. Kromě dvora v obci patřil do Čech také druhý hospodářský dvůr na kopcích nad levým břehem řeky Moštěnky. Nese jméno Marianov a dnes se kolem můžeme setkat s rajťáky na koních.

Obec zůstala vesměs zemědělskou i po II. světové válce. Kromě tradičních plodin je zde dodnes velmi výrazně zastoupeno pěstování chmele. Velká část pozemků jižně od obce jsou dnes chmelnice. V roce 1964 obec na čas ztratila samostatnost a byla připojena pod správní celek se sídlem v Domaželicích. V roce 1990 se vesnice ale zase osamostatnila.

Významnou památkou Čech je zděná patrová zvonice, kterou najdeme uprostřed obce na návsi. Byla postavena ve druhé polovině 18. století a přednedávnem opravena. Ve zvonici najdeme bronzový zvon odlitý v roce 1759 ve zvonařské dílně mistra zvonaře Wolfganga Strauba v Olomouci. V samotné obci nikdy nebyla farní správa. Obec byla přifařena do sousedních Domaželic. Další zajímavou drobnou památkou je pomník obětem světových válek, který nese zajímavý pískovcový reliéf.

Zvonice na návsi nese zvon z 18. století|foto: Miroslav Kobza

Pro turisty je hendikepem, že přes Čechy nevede žádná turisticky značená trasa a ani cyklisty poměrně úzká a hodně frekventovaná silnice přes obec příliš neláká. Přesto, zejména v letních měsících, stojí za to do obce zavítat. Je zde totiž vynikající koupaliště se dvěma děstkými a padesátimetrovým bazénem pro dopělé a spoustou atrakcí. Milovníci přírody mohou v jeho těsné blízkosti obdivovat areál bývalého sokolského cvičiště, který dnes zdobí mnoho vzácných dřevin vysazených v době jeho vzniku.

Tak až se vydáte třeba na Hostýn, zastávka v Čechách může být pro unaveného cestujícího nejen inspirující, ale též osvěžující. Poslouchejte ve čtvrtek 8. ledna.