Cukrovka 1. typu – otravná, ale i zákeřná choroba dětí a mládeže
K „dospělácké“ cukrovce 2. typu, k té se prý v životě často vlastně projíme, mnohdy s ní i tak trochu počítáme. Diabetes mellitus 1. typu je ovšem vždycky rána. Pro dítě i pro celou rodinu.
„Jde tu skutečně o geneticky zakódovanou vlohu, autoimunitní chorobu, která v organismu čeká, až se zkrátka jednou projeví; nemá tedy příliš smyslu strašit děti zbytečně cukrovkou, když chtějí sladké. Alespoň ne touto cukrovkou prvního typu,“ vysvětluje v Apatyce dětská diabetoložka Darina Aleksijević.
„Také dětských pacientů s cukrovkou 1. typu nám ale dnes přibývá. Nadto jsou mezi nimi stále mladší a mladší děti – kojenci nebo batolata,“ doplňuje lékařka.
Vysvětlit potom miminku nutnost aplikovat trvale inzulín anebo přesvědčit zase školáka k neustálému počítání poměrů stravy a inzulínu, bývá na léčbě diabetu 1. typu tím nejsložitějším.
Protesty, rezignace, ztrápení malí pacienti nebo nebezpečné opomíjení léčby nebývají vzácné.
Existuje dnes ale řada způsobů, jak léčbu co nejlíp zvládnout. Automatický pomocník – samostatně fungující inzulínová pumpa, rozličné mobilní aplikace k monitoringu hladiny cukru pro děti i jejich rodiče. A v neposlední řadě také velmi neformální setkávání často spravedlivě nahněvaných malých pacientů s odborníky mimo ordinace, třeba na dia táborech.
„Cukrovku 1. typu nevyléčíme. I u ní jde hlavně o efektivní dlouhodobou kontrolu, kompenzaci a samozřejmě minimalizaci možných závažných komplikací,“ připomíná olomoucká lékařka Darina Aleksijević.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
