Cukrovka 1. typu – otravná, ale i zákeřná choroba dětí a mládeže
K „dospělácké“ cukrovce 2. typu, k té se prý v životě často vlastně projíme, mnohdy s ní i tak trochu počítáme. Diabetes mellitus 1. typu je ovšem vždycky rána. Pro dítě i pro celou rodinu.
„Jde tu skutečně o geneticky zakódovanou vlohu, autoimunitní chorobu, která v organismu čeká, až se zkrátka jednou projeví; nemá tedy příliš smyslu strašit děti zbytečně cukrovkou, když chtějí sladké. Alespoň ne touto cukrovkou prvního typu,“ vysvětluje v Apatyce dětská diabetoložka Darina Aleksijević.
„Také dětských pacientů s cukrovkou 1. typu nám ale dnes přibývá. Nadto jsou mezi nimi stále mladší a mladší děti – kojenci nebo batolata,“ doplňuje lékařka.
Vysvětlit potom miminku nutnost aplikovat trvale inzulín anebo přesvědčit zase školáka k neustálému počítání poměrů stravy a inzulínu, bývá na léčbě diabetu 1. typu tím nejsložitějším.
Protesty, rezignace, ztrápení malí pacienti nebo nebezpečné opomíjení léčby nebývají vzácné.
Existuje dnes ale řada způsobů, jak léčbu co nejlíp zvládnout. Automatický pomocník – samostatně fungující inzulínová pumpa, rozličné mobilní aplikace k monitoringu hladiny cukru pro děti i jejich rodiče. A v neposlední řadě také velmi neformální setkávání často spravedlivě nahněvaných malých pacientů s odborníky mimo ordinace, třeba na dia táborech.
„Cukrovku 1. typu nevyléčíme. I u ní jde hlavně o efektivní dlouhodobou kontrolu, kompenzaci a samozřejmě minimalizaci možných závažných komplikací,“ připomíná olomoucká lékařka Darina Aleksijević.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
