Dita Vojnarová
Připravuji a moderuji dopolední vysílání, Dobrou radu, Apatyku a Větrník.
Do mikrofonu Českého rozhlasu Olomouc jsem poprvé promluvila v roce 2000. Bylo to tenkrát jen na zkoušku, na záskok. Trochu se to protáhlo...
Pravidelně pro vás připravuji dopolední vysílání. Od výběru témat, přes přípravu reportáží a rozhovorů. Možná jsem minulý týden volala právě k vám, do vašeho města nebo obce, abych vás pozdravila a zjistila, co je u vás nového, a jak se vám daří.
Apatyka, to je hodinový magazín o zdraví, který moderuji a který mi rozšířil obzory. Setkávám se s lékaři, kteří jsou vždy ochotni odpovídat na mé i posluchačské dotazy týkající se jejich oboru.
Každý týden si také do studia zvu člověka, který rozhodně má co říct. A vůbec to nemusí být známá osobnost. Větrník má podtitul „příjemná hodinka s příjemným hostem“ a já si ji vždy patřičně užívám. Povídala jsem si např. s plastickým chirurgem Bohdanem Pomahačem, americkým velvyslancem Normanem Eisenem, zpěvačkami Martou Kubišovou, Petrou Janů, Věrou Špinarovou, Marií Rottrovou, zpěváky Karlem Plíhalem, Jiřím Macháčkem, Karlem Kahovcem, Josefem Zímou, herci Ladislavem Chudíkem, Františkem Řehákem, Otakarem Brouskem st. a Miroslavem Donutilem. Nebo také s basketbalistou Rostislavem Pohlmannem, cyklistou Tomášem Kajnarem a koulařkou Evou Kacanu.
Mou velkou láskou je rozhlasové herectví – natáčení četeb a dramatizací s režiséry Michalem Burešem a Tomášem Soldánem. Slyšet jste mě mohli např. v pětidílné dramatizaci autorské novely Andrey Hanáčkové "Dary naší paní", v tragikomedii Davida Drábka "Švédský stůl", v absurdní komedii Eugena Ionesca "Nosorožec", v cyklu Životopisy, a to v dílech věnovaných Jacquesu Brelovi, Fryderiku Chopinovi nebo Federicu Fellinimu nebo v povídce Alice Nellis „V pekle“.
Mám ráda divadlo (s Moravským pravidelně spolupracuji), kino, knížky, Rejvíz a jeho nejbližší okolí, fandím dobrovolným i profesionálním hasičům. Slabost mám pro dobré jídlo a pití, beagly a slezská nářečí. Ráda si povídám s lidmi, z čehož vyplývá, že jsem si povolání zvolila více než dobře.
Všechny články
-
Venčit tři psy zvládám, směje se vozíčkář Tomáš Helísek
Nedovedla jsem si to představit. Mít na vodítku stafordšírského bulteriéra, amerického pitbulteriéra a greyhounda, to přece není jen tak. Což teprve, když je člověk...
-
Plný testosteronu je Aleš Procházka, principál prostějovského...
Pokud se probíráte tím, co už si ve svém životě vyzkoušel, pozastavíte se určitě u pobytu v anglickém Leicesteru, kde pracoval jako au-pair.
-
Tréninkově si dávám Dlouhé Stráně, říká běžec Pavel Paloncý
Potřebuje svoji dávku pohybu, protože běhá extrémní závody dlouhé 170, 280 nebo 430 kilometrů. A rozhodně ne po upravené cestě. Trasy vedou po kopcích i horách, oko...
-
Na konzervatoř jsem šel kvůli holce, vzpomíná Jiří Vyorálek
„To byla jediná škola, ve které jsem se vytáhl a měl na vysvědčení vyznamenání. Maminka tomu tenkrát nemohla uvěřit. Bylo to ovšem jenom v prváku,“ dodává herec, kt...
-
Baristka Kristýna Smudová nemíchá drinky, ale připravuje kávu
Káva je v současné době velké téma. Všude se o ní mluví, píše, vznikají nové kavárny a vy najednou zjistíte, že si s někým dáváte schůzku a největším problémem je v...
-
Děti se nesmí nudit, to pak dělají bordel, říká animátor Jan...
Zabavit je, to je někdy pořádně tvrdý oříšek. Problematické to ale je dnes i s dospělými. Jedněm se nechce od počítačů, mobilů, tabletů a televizí, druzí by si zase...
-
Rozvod mnohdy znamená zastrašování
Padají věty typu: seberu ti byt, nedostaneš děti, budeš litovat, odejdeš s igelitkou, na nic nemáš nárok, všechno je moje…
-
Žít běžný život chtějí i rodiny s hendikepovanými dětmi
Přesto, co je potká, s čím se musejí vyrovnávat, co musejí řešit. Přesto, že to v prvních okamžicích může vypadat beznadějně. Společnost Raná péče, kterou v Olomouc...
-
Na lanýže v Chorvatsku? Musíte mít povolení a doprovod se...
Říká se mu lanýžový kuchař, čemuž se trochu brání. Umí vykouzlit domácí lanýžovou zmrzlinu v amaretkové krustě na ananasovém carpacciu s balsamico redukcí. Je to je...
-
Nepustili mě k babičce, když umírala. Proto jsem dobrovolnice...
Milovaná babička se jí v dětství hodně věnovala. Tenkrát všechno fungovalo na sousedské výpomoci. Bylo normální, že se lidé navštěvovali a řešili spolu i těžké živo...
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 101
- 102
- 103
- 104
- 105
- …
- následující ›
- poslední »