Dlouhá Loučka má historii sahající do poloviny 14. století. Osídlená však byla patrně již v pravěku
Dlouhá Loučka patří k obcím ležícím pod svahy Nízkého Jeseníku na severovýchodním okraji Hornomoravského úvalu. Je to oblast dle nálezů osídlená už od mladší doby kamenné, kde později existovaly také slovanské osady.
Samotná obec však byla založena až při kolonizaci zdejšího kraje v polovině 14. století. Svědčí o tom i první zmínka o obci Longa villa z roku 1301. České jméno Louczka se objevuje o dva roky později a v roce 1368 pak i německý název Longendorf, což prozrazuje, že se jednalo o vesnici původně slovanskou.
V té době byli držitelé a snad i zakladatelé obce zemané z Loučky. Ve 14. století byla obec rozdělena mezi více držitelů. Tehdy byla v obci tvrz fara, kostel a také dva mlýny.
Na konci 14. století se největší část vesnice stává majetkem olomoucké kapituly. Pavlík ze Sovince naopak drží dvorec, mlýn, krčmu a pozemky v horní části vesnice, kde postupně vznikly nové usedlosti, a vznikla se Horní Loučka. Ta byla součástí sovineckého panství.
Za husitské revoluce se sovinečtí snažili ovlivňovat život také Dolní, tzv. Velké Loučky a to často i násilím. I v pozdějších letech reformace ovlivňovali život farnosti, kde prosazovali například české bohoslužby. V 16. století došlo postupně ke spojení všech částí Dolní Loučky pod jednu vrchnost, v té době pod vládou Bruntálských z Vrbna. Ti pak Loučku prodali protestantům Joachymu Pivcovi z Hradčan a na Klimštejně a Jiřímu Maláškovi z Rejdychu. Jejich erb najdeme dodnes na budově malého zámku, dnešního Obecního úřadu. Po Bílé hoře jim však byla obec zčásti zkonfiskována, část si za úplatu mohli ponechat.
Horní Dlouhá Loučka připadá Řádu německých rytířů a v roce 1708 se jejich majetkem stala i Velká Loučka a obec tak má jednu vrchnost. V roce 1810 byla správa panství převedena do Horního Zámku, kde přetrvala až do roku 1938.
Dlouhá Loučka byla převážně zemědělskou vesnicí. V nejstarších dobách osídlení se zde patrně těžila a zpracovávala železná ruda. Máme také zprávy o rýžování zlata v kopcích nad vesnicí. Zajímavou památkou je křemenný mlýnský kámen ležící před místním obchodem. Původně ležel v zámeckém parku a tvrdilo se o něm, že zakrývá vstup do podzemní chodby, která vede až na nedaleký hrad Sovinec. Odborníci se domnívají, že tento kámen sloužil jako mlýn na rozmělnění stříbrné rudy před tavbou. Druhá část tohoto mlýna leží u kaple v Plinkoutě, kde těžba skutečně probíhala.
Mimo toho byly v obci dva mlýny, krčma a také mýtní stanice. Právě tudy totiž procházela důležitá cesta na Rýmařovsko.
Kostel a fara byly v obci už od založení. Spory o osazení farnosti protestantským knězem sice probíhaly dlouho, ve skutečnosti zde působil pastor místo faráře jen chvíli, těsně před Bílou horou. Po ní se rychle do obce vrátil a tak farní správa příliš neutrpěla. O nejstarší podobě kostela toho moc nevíme. Nejstarší část současného chrámu pochází z konce 15. století, kdy už víme, že byl kostel zasvěcen sv. Bartoloměji. Jedním z důkazů může být i staré pečetidlo Dolní Dlouhé Loučky z roku 1550. Na kterém je poprsí světce držícího v pravé ruce knihu a v levé nůž. Právě z tohoto období je jedna ze záhadných relikvií zdejšího chrámu. Je jí gotická soška sv. Petra pravděpodobně z let 1470 až 1480. Je vyřezána ze dřeva vysokohorské limby, a mohla by být dílem tyrolského sochaře Michaela Pachera.
Dlouhá Loučka je dnes poměrně velkou vesnicí, ve které žije kolem 2000 obyvatel. Je to i turisticky zajímavá lokalita, nejen množstvím památek ve vesnici, ale i jejím okolím, zejména v oblasti Nízkého Jeseníku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
