Dlouhomilov se skládá ze tří částí a byly zde i tři panské dvorce
Dlouhomilov je vesnice v severní části údolí potoka Loučka, jejíž historie se začíná odvíjet v době velké kolonizace současného Šumperska a Zábřežska. Zakladatelem byl patrně zeman jménem Dluhomil, o němž však jakékoliv podrobnější zprávy chybí, byť osoba téhož jména se objevuje například v Kosmově kronice.
Právě po svém zakladateli dostala obec jméno. První písemná zmínka potvrzuje existenci obce k roku 1356. Tehdy vlastnilo obec více členů drobné zemanské rodiny, která se po vesnici i psávala. Díky převodům majetku mezi nimi tak víme, že už v polovině 14. století byl v obci dvorec, mlýn a také krčma.
Rozdělení pozemkové držby v Dlouhomilově trvalo až do druhé čtvrtiny 15. století. Tehdy začal jednotlivé díly obce vykupovat držitel nedalekého hradu Brníčka Jan starší Tunkl. Po jeho smrti zdědil hrad i obec Dlouhomilov jeho syn Jan a po jeho skonu byla pak obec kolem roku 1447 převedena k zábřežskému panství ve správě Jiřího staršího Tunkla.
Dlouhomilov pak zůstal součástí zábřežského panství až do konce patrimoniální správy. Pod vládou Tunklů se však v obci nežilo lehce. Naopak, v soudních knihách nalézáme mnoho důkazů, že poddaní se snažili z obce zběhnout raději k jiné vrchnosti. Na konci 15. století takto z Dlouhomilova zběhl na Štítecko dokonce dráb, což rozhodně nebylo obvyklé.
V dobách rozdrobeného vlastnictví byly v Dlouhomilově dokonce tři hospodářské dvorce. I obec samotná má tři historické části. Dlouhomilov, Pančavu a Medelské. Právě Medelské bývalo samostatnou obcí, která se k Dlouhomilovu připojila až po třicetileté válce. K roku 1602 se připomíná v Dlouhomilově dědičná rychta.
Už v roce 1510 je v obci uváděna kaple a v roce 1585 se poprvé uvádí Dlouhomilov jako sídlo farnosti. Jednalo se však patrně jen o pobočku lesnické fary, což platilo až do roku 1720. Tehdy byla opět zřízena farnost v Rohli a Dlouhomilov byl převeden sem. Až v roce 1785 byla v obci opět zřízena pobočka rohelské farnosti, ke které patřily i nedaleká Horní a Dolní Olešná.
To už stál na místě starého kostelíka nový chrám postavený v letech 1767 -1770. Byl zasvěcen Všem svatým a získal část vybavení ze zrušeného kláštera v Šumperku.
Už před rokem 1793 byla v Dlouhomilově škola. Učilo se však v soukromých domech a právě uvedeného roku byla postavena první školní budova.
Obyvatelé obce byli zejména zemědělci. Rozvinuté zde bylo zejména pastvinářství a také práce v lese. V první polovině 19. století se v okolí obce v malém těžila železná ruda pro železárny v Alojzově u Rudy nad Moravou a také v Mariánském údolí u Olomouce. To už v obci žilo 648 obyvatel. Část z nich po rozvoji průmyslu začala docházet za prací přes kopec do Sudkova a také do Šumperka a Libiny.
Dlouhomilov byl vždy českou vesnicí, přesto část místních obyvatel po válce odešla osídlovat okolní německé obce. Přesto si vesnice zachovala svůj pozoruhodný ráz podhorské vsi do současnosti.
Část vesnice je také chráněna jako vesnická památková zóna. Kromě kostela a okolních empírových a klasicistních sakrálních plastik jsou zde chráněny zejména některé dochované zemědělské usedlosti z 19. století, které stojí za vidění. Kromě toho je v Dlouhomilově možné vyrazit i za turistikou do polesí Drážníku nebo do kopců Hraběšické vrchoviny. Přímo mezi obcí a částí Medelské je pak na kopci v lese ukrytá malá kaple, odkud je zejména v zimě, kdy nejsou olistěné stromy pěkný výhled na centrum Dlouhomilova.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
