Dostane se i pod kůži. Zánět zvaný lupénka
To, že se psoriáza léčí na kožním, vědí snad všichni. Že ale sedá i na klouby v těle, je o poznání méně známo. Neblahý vliv ale může mít i na cévy, metabolismus a na druhé straně i na psychiku.
Jak zdůrazňuje host Apatyky, přední český dermatovenerolog Petr Arenberger, málo se ovšem ví i o tom, že jde o zánět neinfekční. A málo o tom vědí bohužel i někteří zaměstnavatelé, kteří pacienty s lupénkou zbytečně diskriminují.
Co víte o svém pradědovi?
Jinak je to ovšem s otázkou dědičnosti. Tady se naneštěstí potvrzuje, že genetický podklad nemoci nazývané lupénka je nesporný. A je taky nepříjemně záludný: může se stát, že kupříkladu praděd či prababička výsev lupénky měli.
To ale pacient nemusí ani tušit, tím spíše, když se pak sice vloha dědí na další pokolení, ale ne u každého se psoriáza musí projevit.
První a poslední volba
Logicky vás napadá, že dermatologické onemocnění se léčí kožními preparáty – zde promašťováním, kortikoidy, fotoléčbou UV zářením či podpůrnou kosmetikou a blahodárnými pobyty u Mrtvého moře.
„Metodou další volby u rozsáhlejších forem psoriázy jsou pak systémové léky, tablety působící šíře. No a metodou poslední volby je dnes léčba biologická. Je velmi slibná. Je ale také zatím stále velmi nákladná a především si musíme uvědomit, že po ní už nic dalšího k dispozici nemáme. Hlavně proto se po cílené biologické léčbě sáhne až nakonec, když léčba předešlá nezabírá,“ vysvětluje profesor Petr Arenberger z Fakutlní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.
Vše o psoriáze jakožto nemoci, ale hodně i o dopadech společenských, ekonomických a jiných se registrovaní zájemci dozvědí například na semináři v olomoucké Fakultní nemocnici ve středu 2. prosince od 17:00 hodin a z webových stránek http://www.navzdy.info/aktualne/
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.