Hlivice se chlubí krásnou návsí

Hlivice najdeme přímo uprostřed pomyslného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří Úsov, Medlov a Králová. Je to skutečně malinká vesnička položená v mírně zvlněné krajině okraje Hornomoravského úvalu. Katastr vesnice není také nijak velký, dosahuje rozlohy jen asi 378 ha. Dnes už se vesnice přece jen poněkud roztáhla podél páteřní komunikace, v minulosti byla rozložena zejména kolem zdejší návsi a pouze západně od obce stál napůl o samotě jeden dvůr.

Historie Hlivic začíná v roce 1340, kdy je poprvé uvedena jakou součást panství spravovaného z hradu Úsova. K tomu ostatně obec patřila prakticky po celou dobu patrimoniální správy. Zajímavé to je s názvem obce Hlivice. Vlastivěda ze 30. let nás poučuje, že Hlivice v jednotném čísle značí "potok hlívím tekoucí nebo louku tou rostlinou porostlou". To se zdá jasné. Kromě hlívy ústřičné však vyhledávač na webu žádný porost toho jména nenabídl.

Vraťme se tedy do Hlivic. Zajímavé je, že podle zápisů v nejstarších berních registrech jsou všechna jména v Hlivicích původně česká. Teprve po třicetileté válce je znát trend poněmčování obce, ale ještě na konci 18. století zde minimálně třetina původních českých rodin žila. Na přelomu 19. a 20. století však byla obec již z velké části německá.

V jejím čele stával rychtář, který měl jako jediný rozlohu gruntu o velikosti jednoho lánu. To bylo asi 18,5 hektaru, ostatní měli výměru pozemků menší. Místní obyvatelé se zde živili zejména zemědělstvím. Zajímavé bylo pasení dobytka v lese Doubravě, o které se často sváděly spory s vrchností. Situace se změnila po zprovoznění železnorudných dolů v severní části katastru obce v 19. století. Tehdy se část místních obyvatel nechala zaměstnat ve zdejších šachtách. Podle dobových zpráv se v Hlivicích vyráběly na počátku 19. století také cihly. Pravděpodobně se však jednalo o výrobu nepálených cihel, tzv. vepřovic.

Od roku 1848 měla obec vlastní samosprávu. Po II. světové válce však byla většina zdejších obyvatel odsunuta, ale obec v poměrně úrodném kraji byla záhy alespoň z části dosídlena. Přesto počet zdejších obyvatel poklesl zhruba na polovinu. I proto byla osada připojena k Medlovu a spolu s ním v roce 1980 k Troubelicícm. Po osamostatnění Medlova v roce 1990 zůstaly Hlivice jeho součástí.

Hlivice jsou nesmírně malebnou vesnicí. Zdejší náves se vzrostlými stromy vypadá, jakoby se zde zastavil čas. Uprostřed ní najdeme kapli zasvěcenou sv. Antonínu Paduánskému. Zachovaly se také některé cenné architektonické prvky zdejších statků – například arkádové náspí či zdobená brána u č.p. 22. Další zajímavou památkou je kříž při cestě vedoucí z obce ke kostelu v Medlově, kam byla obec přifařena. V severní části katastru narazíme na málo znatelné stopy po dolování železné rudy.

Poslouchejte naši rozhlasovou pohlednici v pátek 9. května.