Hněvotín býval metropolí tvarůžků a německým ostrovem mezi obcemi kolem Olomouce
Přestože domy Hněvotína stojí na dohled od města Olomouce, obec se nikdy nestala pouhým předměstím krajské metropole, ale zachovala si vždy svou svébytnost staré venkovské hanácké vesnice. A to platí i ve žhavé současnosti.
Počátky osídlení oblasti Hněvotína spadají až do mladší doby kamenné. Také z dalších kulturních období nám archeologické nálezy dokladují stopy přítomnosti našich dávných předků.
Hněvotín je však také starou obcí i co do historické zmínky. Už v roce 1078 se obec zmiňuje mezi těmi, které dostal do vínku vznikající klášter Hradisko.
Také další zmínka připisuje obec církevní vrchnosti. V roce 1141 je podle listiny biskupa Jindřicha Zdíka Hněvotín majetkem kostela sv. Václava v Olomouci.
Podíváme-li se na mapu či letecký snímek Hněvotína, neunikne nám okrouhlicové seskupení domů ve středu obce, kolem kostela. I když je prostranství uvnitř této okrouhlice dnes už zčásti zastavěné, je to jeden z důkazů, že Hněvotín byl starou slovanskou osadou založenou dávno v prehistorických dobách. Jméno obce vychází z vlastního jména Hněvota. Pozdější německé pojmenování Nebotein a také převaha německého obyvatelstva je patrně důsledkem pozdější kolonizace obce obyvateli z německy mluvících oblastí.
Od roku 1291 je obec součástí majetku královského města Olomouce. Poddaní z Hněvotína tak nejenže odváděli do města dávky, ale navíc museli také robotovat na majetku města. To trvalo až do konce patrimoniální správy.
Za třicetileté války několikrát rabovala v Hněvotíně vojska dobývající město. Později nasadili olomoučtí měšťané Hněvotínským takové roboty, že si na ně obyvatelé obce stěžovali až v císařské kanceláři. Většinou však marně. Aby toho nebylo dost, obec také několikrát vyhořela.
Popelem lehl i zdejší kostel sv. Leonarda, asi nejvýznamnější památka současné obce. Kdy byl v obci postaven první chrám, není známo. Už v roce 1394 je v listinách zmíněna hněvotínská fara. Je tedy téměř jisté, že zde v té době již kostel stál. To však jediné, co o něm víme. Neznáme dokonce ani jeho původní zasvěcení.
V roce 1592 se hněvotínský kostel načas stává protestantským chrámem. Další zprávy o něm chybí až do roku 1666, kdy se objevuje další katolický kněz v řadě hněvotínských farářů. Nejvýznamnějším z nich však byl jistě P. Johann Josef Kilian. Začal zde působit v roce 1753 a právě on v roce 1774 zahájil přestavbu původního kostela do současné podoby. Stavba byla dokončena 23. července 1776 a chrám byl slavnostně zasvěcen sv. Leonardovi. Patron vězňů a pastevců u nás není příliš obvyklým světcem, lze však předpokládat, že si jej s sebou přinesli kolonisté z německých zemí, kteří zde v té době začali převažovat. A P. Kilian? Tomu se dostalo po smrti cti spočinout v kryptě nového kostela.
Hněvotín se dále rozvíjel. Mimochodem, kdysi byl hlavním městem výroby tvarůžků, které se zde vyráběly snad v každém domě. Dnes je to moderní obec, která kromě kostela může nabídnout i další památky. Tak třeba barokní sochu Panny Marie s arkádovou kapličkou z roku 1870 u kruhového objezdu či kapli se zvonicí u silnice do Olšan, postavenou na počátku 19. století. Najdeme zde i několik kamenných křížů z nichž nejstarší stojí u silnice do Lutína a byl nákladem Jana Knilla vztyčen již v roce 1765.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
