Horní Hoštice odloučila od sesterských Gościc hranice
Horní Hoštice jsou součástí někdejší velké vesnice Hoštice, která se táhla od Rychlebských hor až do polské roviny. Obec rozdělila válka o Slezsko a na české straně dnes najdeme jen její menší část. Právě tu navštívil na svých toulkách Mirek Kobza
Obec Horní Hoštice patří k nejsevernějším vsím Olomouckého kraje. Svým severním okrajem se dotýká hranice a pokračující zástavba polských Gościc na první pohled prozrazuje, že obě vsi byly kdysi jednou osadou. Jak už to bývá, společné osudy přervala válka. Následné rozdělení Slezska udělalo z vesnice pohraniční obec.
Hranice z Polskem dnes skutečně někdejší Hoštice rozdělila. Třetina vsi rozložené podél potoka ze svahů Rychlebských hor připadla Rakousku a dnes je součástí Jesenicka, další dvě třetiny v rovné krajině slezské Hané se staly kořistí Pruska a dnes přináleží Opolskému wojvodství v Polsku. Hranice sice způsobily, že se dnes obě částí přece jen od sebe liší, přesto jsou zde stále vypozorovatelné společné kořeny.
Hoštice podle předválečných historiků prý patřily k nejstarším obcím v kraji a byly založeny společně s vratislavským biskupstvím někdy kolem roku 1000. Dnešní věda se přiklání spíše k založení obce při kolonizaci slezské Hané v polovině 13. století, kdy sem přicházeli osadníci z oblasti Dolních Frank. Na druhou stranu nevylučují existenci staré slovanské osady na tomto místě, která se později rozrostla v dnešní obec.
První zmínka o vesnici spadá do roku 1290 a už tehdy zde byla rychta, mlýn a patrně také kostel. Z dnešního pohledu je nutné říci, že se jednalo o kostel, který dnes stojí v polské části vsi a je zasvěcen sv. Mikuláši. Na konci 14. století vlastnil obec zemský přísedící u soudu v Nyse, Ondřej z Hoštic, který si patrně v obci nechal vybudovat tvrz. Stávala kousek od dnešní kaple, její pozůstatky se ale nedochovaly. V 16. století se obec postupně stává majetkem města Paczkowa. Pod jeho správou pak zůstává až do roku 1848, a to i po rozdělení Slezska po prohrané válce v roce 1742. Zajímavostí je, že některé pozemky kolem horních Hoštic v Československu patřily Paczkowu až do roku 1945.
Hoštice při dělení doplatily na to, že rozhraničovací komise vedla hranici podél císařské silnice, která vedla od Javorníku do Landeku. Ta vedla prostředkem Hoštic, a tak se vesnice dělila. V severní části obce zůstalo vše při starém. V jižní, rakouské se měnilo téměř vše. Obec se stala součástí farnosti Bílá Voda. Od roku 1784 pak sice bral desátky obce kněz v Javorníku, dále zde sloužily mše piaristé z Bílé Vody. Nouzově musela být zřízena i škola, kdy se vyučovalo v provizoriu až do 20. let 19. století. Obec si také zvykala na přídomek Horní Hoštice, který ji zůstal dodnes.
Přesto se ves dále rozvíjela. V části historie rozdělené obce byly obě její části, co do počtu obyvatel, dokonce rovnocenné. Krátce po rozdělení vsi, v roce 1789, byla v Horních Hošticích vybudována kaple sv. Jana Nepomuckého. Kousek od kaple najdeme kříž připomínající osobnost zdejšího rodáka – domského kněze v Olomouci Dr. Johanna Wache.
Další pozoruhodnou stavbou je malá barokní kaplička přímo u hranice v dolní části obce. Pochází z přelomu 17. a 18. století. Při cestě obcí se nedá přehlédnou surrealisticky vyzdobená budova někdejší hasičské zbrojnice, ale i mnohé výstavné domy.
Přes Horní Hoštice se po žluté turistické značce dá dostat třeba na Vysoký kámen – zajímavou vyhlídku odkud je obce ale i celá polská rovina jako na dlani. Rozhodně to stojí za to.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
