Hoštejn není jen hrad, ale i zdejší obec má zajímavou historii

Dějiny obce počínají rokem 1267, kdy je v zakládací listině krasíkovského kláštera Koruna Mariina vydané Boršem z Rýzmburka uveden jako svědek Mutysone de Honstein, snad purkrabí hoštejnského hradu. Tento byl postaven jako strážní pevnost na hranici moravskotřebovského a zábřežského panství, při zemské stezce vedoucí z Moravy do východních Čech.

Opusťme však dějiny hradu a vypravme se za dějinami obce. Ta se patrně tedy začala utvářet v podhradí. Jako páteřní komunikace jí sloužila cesta z údolí Moravské Sázavy do kopců nad hradem a také potok, dnes nesoucí jméno Hoštejnský.

V roce 1351 se v listině se soupisem far objevuje i farnost Altus Lapis, tedy Hoštejn. Znamená to, že zde tedy byl kostel a fara. Obojí stálo patrně západně od hradního sídla, zřejmě na místě dnešního Kosteliska.

V roce 1373 se uvádí v listinách v Hoštejn jako městečko s poplužním dvorcem v držení Smila ze Šternberka. Více o něm nevíme, ani to, kolik zde žilo obyvatel a podobně.

Teprve v 17. století se objevuje česky psaný urbář, prozrazující že zde před Bílou horou žilo deset selských rodin. Z toho větší hospodářství mělo jen šest sedláků. Fojt, neboli rychtář býval volen z jejich středu.

Zajímavé je, že obec přežila třicetiletou válku bez větší úhony, neboť i po ní je zde uváděno 10 usedlostí. Stejný zůstal i počet selských statků, postupně rostl počet chalupnických usedlostí bez pozemků. Obec byla poměrně chudá, co do půdy a tak se zdejší lidé živili pastvinářstvím, prací v lesích, domácím předením a tkalcovstvím, a také domáckou výrobou ze dřeva. Později zde najdeme i drobné řemeslníky.

V roce 1764 je zde poprvé uváděn také „knížecí mlýn“, který patrně patřil Lichtenštejnům vlastnícím v té době zábřežské panství, kam obec přináležela. Později byla v obci také panská myslivna.

V roce 1771 bylo v Hoštejně zavedeno číslování domů, kterých bylo celkem 34.

Počátkem 19. století začalo v Hoštejně systematické školní vyučování. Prvním učitelem byl zedník František Meixner. Vyučovalo se jen v zimě a děti si do školy museli nosit i dřevo.

Po roce 1848 se obec stala součástí zábřežského politického i soudního okresu. V roce 1869 zde žilo 323 obyvatel.

Obci hospodářsky trošku pomohla výstavba železnice Praha – Olomouc, kdy zde byla v roce 1886 zřízena zastávka. Spisovatelka Růžena Svobodová se o zdejší zastávce zmiňuje v knize V odlehlé dědině. Pořádná cesta do okolních center však byla vybudována až v roce 1895. O dva roky později zde byla zřízena poštovna.

Obec byla stále spíše zemědělskou lokalitou. To částečně změnil až podnikatel Josef Schuppler z Tatenice, který využil vlakové zastávky, koupil zdejší mlýn a přestavěl jej na pilu, ze které expedoval dřevo i do vzdálenějších míst. Postavil zde rovněž malou elektrárnu a jeho syn v obci zřídil několik lomů. Pila zde stojí dodnes, stejně jako někdejší vila podnikatelské rodiny. 

V Hoštejně bylo i sídlo revíru lichtenštejnských lesů.

V roce 1854 byla u dnešního kostela postavena škola. Tu v roce 1910 nahradila nová školní budova sloužící žákům dodnes. Ve zdejší škole působily významné osobnosti národního hnutí, například František Kleofáš Svoboda či Josef Skalický.

Už za I. republiky byl Hoštejn díky své poloze a krásné přírodě vyhledáván jako rekreační oblast. Nikdy to nepřerostlo v extenzivní budování chat, nicméně i dnes je Hoštejn nádherným místem kam stojí za to zavítat kvůli památkám i přírodě.