Hoštejnský hrad díky nadšencům odkrývá svá tajemství
Při cestě vlakem z Olomouce do Prahy si nelze z okna nepovšimnout mohutného travnatého kopce nad vesnicí Hoštejn na Zábřežsku, na němž se tyčí pískovcový jehlan. I když jehlan připomíná dokončení dráhy v roce 1845, kopec sám má mnohem starší historii. Stával na něm jeden z nejstarších moravských hradů, který dal jméno i vesnici v podhradí.
O historii hradu Hoštejna se toho ví poměrně málo a i v těchto informacích jsou dodnes hádanky. Není totiž zcela jasné, zda první zmínka o Hoštejnu pochází z roku 1267, kdy byl na listině pána Borše z Rýzmburka, týkající se převodu pozemků pro založení kláštera Mariina Koruna v Krasíkově, uváděn jako svědek jakýsi Matouš nebo Mutiš z Hoštejna. Některé prameny uvádějí, že tento Matouš byl z Hohensteinu u Šluknova, zatímco jiné jej považují za purkrabího stejnojmenného Boršova hradu stojícího právě na moravskočeském pomezí. Ať mají pravdu jedni či druzí, jisté je, že Hoštejn vznikl někdy v druhé polovině 13. století, a patří tak k nejstarším šlechtickým sídlům na Moravě.
Hrad byl majetkem držitele moravskotřebovského panství, který byl stoupencem krále Václava I. Po jeho smrti a nástupu jeho syna Přemysla Otakara II. se však Boreš z Rýzmburka i jeho švagr a dědic Fridrich ze Šumburka dostali na černou listinu. Fridrich ze Šumburka se údajně mstil králi Přemyslu Otakarovi II. a jeho synu Václavovi II. za popravu Borše (i když zpráva o popravě však není zcela jistá, neboť některé prameny hovoří pouze o jeho vyhnání ze země) tím, že přepadával zejména sousední zboží majitelů věrných králi. Dle Zbraslavské kroniky byla za to proti němu vyslána Václavem II. v roce 1285 trestná výprava, která pobořila jeho moravskotřebovský hrad, a tak si Fridrich údajně uchýlil na Hoštejn, odkud nadále ohrožoval okolí.
Král tedy prohlásil hoštejnské pány opět za rušitele zemského míru a trestná výprava se Závišem z Falkenštejna v čele oblehla v roce 1287 Hoštejn. Po obléhání nejprve dobyla předhradí a následně i hrad. Posádka hradu byla podle dobových zpráv pověšena. Rytíř Heřman skončil v doživotním vězení a Fridrichovi nechal král Václav II., jat milosrdenstvím, pouze utít prst. Hrad se formálně dostal do správy krále a jeho jménem jej fakticky držel právě známý Záviš z Falkenštejna.
Po jeho popravě byl ještě obyvatelný hrad svěřen v dědičné držení pánů ze Šternberka. V jejich vlastnictví se držel až do roku 1464. Pozoruhodnou osobností tohoto rodu byl Smil ze Šternberka, který se v roce 1398 dokonce podepisuje i jako Smil z Hoštejna. Vypadá to tedy, že na hradě žil a také zde zemřel. Jeho dochovaná závěť popisuje hospodářské záležitosti hradu i osoby, které se na něm pohybovaly.
Pozoruhodnou památkou, která je spojována se Smilem ze Šternberka, je nález pískovcového fragmentu tváře muže, která mohla být součástí někdejšího Smilova náhrobku. Ten byl totiž údajně pohřben ve zdejším kostele, který měl od 14. století stávat v předhradí hradu, na lokalitě Kostelisko.
V roce 1869 byl kostelík, který zde původně stál pro zchátralost zbořen a nahrazen novou stavbou. Při úpravě podlahy zachránil tehdejší administrátor Kritzner zmíněný pískovcový fragment náhrobku muže, který následně nechal zazdít do zdi farní prádelny. Dnes je součástí sbírek šumperského muzea.
Smil zemřel bez potomků. Hrad po něm drželi příslušníci lukovské větve Šternberků, konkrétně pán Albert. Ten jej ještě před husitskými válkami věnoval svému synovi Jiřímu. Tito majitelé však již na Hoštejně nesídlili. Zastavovali jej jiným šlechticům. Když se majiteli stal rod Tunklů, byl pro ně hrad zcela zbytečný. Proto jej nechali svému osudu a hrad postupně zanikl. Jeho ruiny občas sloužily loupeživcům, a tak byl následnými majiteli srovnán se zemí. Zbývající kusy zdiva byly rozebrány v 19. století na stavbu kostela.
Díky poboření a následnému rozebrání zdiva se na hradním kopci zachovalo opravdu velmi málo stop. Většina z nich se skrývá v podzemí, na povrch vystupuje jen část hradního paláce. Podle odborníků je i na tomto nepatrném fragmentu zdiva znatelné, že hrad prošel složitým stavebním vývojem. Obyvatelé Hoštejna v minulých měsících přistoupili k rozsáhlé úpravě hradního areálu. Hradní kopec byl zbaven náletových dřevin a stejně tak ve spolupráci s Lesy České republiky došlo k odlesnění části předhradí. Díky tomu se objevila celá dispozice hradu, která je překvapivě rozsáhlá. Kromě hradního jádra, které se rozkládalo kolem zmíněného jehlanu, se objevilo i předhradí, které bylo od samotného hradu odděleno hlubokým příkopem. Oba prostory obkružoval mohutný val s příkopem. Na jižní straně příkopu byla patrně situována hradní brána.
Zajímavé však bylo odkrytí dalšího prostoru, posazeného ještě výše na šíji, která spojovala hradní ostroh s kopcem nad Hoštejnem. Na nejvyšším místě patrně byla jakási předsunutá bašta, která měla za úkol chránit hradní jádro a předhradí z tohoto směru. I ta byla chráněna příkopem vytesaným ve skále.
Zajímavý je i prostor tzv. „Kosteliska“, umístěného od hradního jádra směrem k dnešnímu kostelu. I zde není vyloučeno, že bylo součástí opevněného areálu a tvořilo jakousi další ochrannou baštu proti případným dobyvatelům. Celý areál měl tak na délku přes 300 metrů a šířka dosahovala v nejširším bodě přes 100 metrů. To jen podporuje myšlenku, že se jednalo o velmi významný objekt.
Pozoruhodné byly i výsledky průzkumu, který místní nadšenci ve spolupráci s odborníky provedli. Na základě nedestruktivních měření byly odhaleny v podzemí různé anomálie, které by mohly být někdejšími stavbami. Zatímco některé podporují původní hypotézy o podobě hradu, jiné jsou velmi překvapivé, neboť umisťují stavby do prostorů, které odborníci původně považovali za součást nádvoří a podobně. To podporuje i památkář Radim Vrla, který se hradem v poslední době intenzívně zabývá. Záměrem obce a zdejších obyvatel je postupně zvelebovat hrad a zpřístupnit jej turistům. Vzniknout by měla naučná stezka po obci, jejíž nedílnou součástí bude i procházka hradním areálem.
Poslouchejte v neděli 9. listopadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
