Hukovice prošly průmyslovou revolucí 19. století
Hukovice na Vidnavsku patří k menším obcím, které se však dodnes mohou považovat za průmyslová centra. A nic na tom nemění, že jsou „jen“ osadou Velké Kraše.
Nejstarší dějiny Hukovic jsou známé díky listině, která sice byla vydána v roce 1291, popisuje však stav ze šedesátých let 13. století. Je tedy jisté, že již tehdy zde obec stávala. V té době nesla jméno Hugova Kraš. To je ale na dlouhou dobu poslední informace o vesnici. Až v 16. století jsou zprávy o vesnici bohatější. Dozvídáme se tak, že zde vrchnost zastupoval šoltýs, tedy rychtář, a že ve vesnici žilo 24 usedlých rodin. K vesnici patřil také mlýn spravovaný šoltéstvím. Zprávy nám uvádějí také krčmu s kovárnou, která však náležela městu Vidnavě.
Už v nejstarších dobách byly Hukovice také sídlem úřadů. V 16. století zde sídlil biskupský lesník, který měl na starosti lesy kolem Černé Vody. Jemu podléhal ptáčník a také výslovně uváděný lovec koroptví. Zpráva o šoltéství pochází z roku 1533, kdy patřilo rodu Wetzigerů. Později se rychtáři střídali až do konce 17. století, kdy se stává majitelem rychty rod Stillerů. Ten zde sídlil více než sto let.
Třicetiletá válka způsobila v obci velké škody. Další problémy přinesla Hukovicím Pruskorakouská válka v roce 1742, kdy se vesnice najednou ocitla na hranici. Přesto se nadále rozvíjela. V roce 1770 zde byla postavena kaple zasvěcená Panně Marii. Na konci 18. století byla předána obci, a ta ji po roce 1804 nechala přebudovat na klasicistní kostel. Farnost zde však nevznikla, kostel byl dále spravován knězem z Vidnavy, kam byla obec přifařena. Ani škola v Hukovicích nebyla. Děti chodily rovněž do Vidnavy, po roce 1820 pak do Velké Kraše.
V 19. století se v obci začal rozvíjet průmysl. Jihovýchodně od Hukovic v té době vznikly četné lomy na žulu a rozvinul se zejména potravinářský průmysl. Kromě mlýna byla zprovozněna pila. Později přibyla i družstevní palírna, likérka a od roku 1872 též družstevní mlékárna. Rozvoji průmyslu napomohlo vybudování železnice. Železnici Dolní Lipová-Javorník od roku 1897 doplnila odbočka z Hukovic do Vidnavy. Ta byla navíc v roce 1912 prodloužená až do nyní polské Nisy. Hukovické nádraží existovalo pod tímto jménem až do roku 1978, kdy bylo přejmenováno na stanici "Velká Kraš".
To byl jen důsledek správního vývoje obce. Po pádu patrimoniální správ vy roce 1848 byla obec hned připojena jako osada k sousední Velké Kraši. Spolu s ní sdílela všechny osudy, včetně připojení obou obcí k Vidnavě v roce 1976. Jako jedna z másla osad měly Hukovice poměrně stálý počet obyvatel. V roce 1806 zde žilo 206 obyvatel. O sto let později 258 a na přelomu 20. a 21. století zde žilo 150 trvalých usedlíků.
Hukovice nabídnou turistovi dobrou dostupnost a množství drobných památek. Krajina kolem je velmi rozmanitá – od roviny slezské nížiny na severu po pahorkatinu na jih od obce. Jen ta řeka Vidnávka kdyby v obci přestala zlobit. Roky 1997 a 2009 přinesly do obce velkou vodu, se kterou bojují obyvatelé dodnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
