Hvozd byl místem, u nějž prý hejkal a jeho družka utancovali poutníky k smrti
Obec Hvozd najdeme na náhorní plošině Zábřežské vrchoviny v nadmořské výšce kolem 500 metrů. Část katastru současné obce pak zasahuje i do krasové oblasti údolí potoka Špraňku.
Hvozd je vesnicí vzniklou patrně v hlubokých lesích osídlených teprve ve 13. století. Tomu by odpovídalo i jméno obce, připomínající právě někdejší neprostupnou krajinu. O to zajímavější je, že nejstarší zmínka o obci mluví ještě dříve než o samotném sídle o tzv. Hvozdských cestách. Ty jsou zmíněny už v roce 1278. Samotná vesnice se pak připomíná až v roce 1351, kdy Adam z Konice odkoupil půl vsi Hvozdu od Mikuly z Pavlovic a jeho dcery Ofky.
Druhá polovina obce patřila k bouzovskému panství, které v té době vlastnili Búz a jeho syn Spitata z rodu Bludoviců. V polovině 14. století se panství dostává do rukou pánů z Vildenberka a od roku 1382 jej vlastnil markrabí Jošt.
Jošt předal Bouzovské državy pánům z Kunštátu, po nichž drželi Bouzovsko páni z Postupic. Právě v 15. století jsou pod Hvozdem zmínky o těžbě a zpracování železných rud. Kromě toho už stál na potoce Špraňku patrně i mlýn. V 16. století žilo ve Hvozdě 14 selských rodin a obec tak patřila k větším osadám na bouzovském panství. V obci se též vybíralo tzv. hajní mýto.
V polovině 15. století se panství Bouzovské rozdělilo a po několika změnách majitelů připadá nakonec Hvozd k dominiu se sídlem v Krakovci. To vlastnili nejprve Dittrichštejnové a nakonec jej v roce 1661 získal Marek Lubetich z Kapelletu. Po jeho smrti se opět majitelé panství měnili. V roce 1712 bylo krakovecké dominium spojeno s panstvím v Čechách pod Kosířem a pod jeho vládou se dočkalo konce patrimoniální správy.
Hvozd byl v té době už poměrně velkou vesnicí. V roce 1834 zde žilo v 65 domech 497 obyvatel. Jejich počet pak vzrostl v roce 1890 až na 89 domů a 623 obyvatel. Pak už počet trvale bydlících rodin začal klesat. Dnes v obci i s integrovanými vesnicemi Vojtěchov, Otročkov a Klužínek žije kolem 656 obyvatel.
Obec byla v té době zejména zemědělskou lokalitou. Kromě toho dávala lidem obživu i práce v lesích a příležitostně i těžba vápence.
Odpradávna byl Hvozd přifařen do nedalekých Bohuslavic, kam docházely děti také do školy. Od roku 1800 se vyučovalo už přímo ve Hvozdě v tzv. panském domě č. p. 46. Vlastní školní budovu měl Hvozd až do roku 1860. Zajímavé je, že měla věžičku se zvonem, který sloužil jako poplachové zařízení pro celou obec. Zřízení zvonice bylo pro obce povinné už od 18. století. Učitel tak byl pověřen také vyzváněním. O pět let později se zdejší škola stala nezávislou na bohuslavické a v roce 1913 byla dokončena současná školní budova a škola v obci byla rozšířena na dvojtřídní. Od roku 1906 má Hvozd také vlastní kapli zasvěcenou sv. Václavu.
Kromě těchto významných budov najdeme v obci také pomník padlým v 1. světové válce věnovaný v roce 1920 manžely Recovými, kterým padl syn u italského Toblachu. Při cestě k Luké stojí výklenková kaplička se sochou Ježíše Krista a pískovcový kříž najdeme také v dolní části obce.
Pod vesnicí nedaleko hájovny Jalovčí stojí krásný historický Odráškův mlýn. Nedaleko něj najdeme vývěr u Andělíčka a další krasové jevy včetně několika menších jeskyní. Celá oblast zde patří do přírodního parku Kladecko.
A je to také údolí opředené mnoha pověstmi a legendami. Podle té nejznámější zde prý řádil hejkal se svou družkou. Koho chytili v noci v lesích, toho utancovali k smrti. Alespoň tak o tom píše Martin Strouhal ve své knize Báje a pověsti z roku 1946.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
