Janoslavicím dal nové jméno slavný rodák
Úsovská pahorkatina, která by se dala považovat za nejjižnější výspu jesenického podhůří se tyčí do výšky 600 metrů památným Bradlem a tvoří jakýsi kruhový útvar, který od ostatních hor oddělují údolí Loučky, Moravy a Libinského potoka. Přibližně uprostřed této pecky kopců najdeme vesnici Janoslavice, která je cílem cesty od Pradědu na Hanou v pátek 31. ledna.
Do vesnice vás zavede například zelená turistická značka mířící z Bradla přes Rohli na druhý nejvyšší vrchol této hornatiny – Bílý Kámen. Přibližně uprostřed trasy najdete na kopci rozcestník U Janoslavic, kde stačí seběhnout po silnici asi půl kilometru a jste v obci. Ta se vypíná kousek nad údolím řeky Rohelnice, přibližně v nadmořské výšce kolem 330 metrů.
V historických pramenech by badatel hledal Janoslavice až do počátku 20. století marně. Až do roku 1904 totiž obec nesla název Svinov – někdy také s přídomkem u Úsova. Přejmenována byla úředně až v roce 1904 a své jméno si vybrala na počest zdejšího rodáka – řídícího učitele Jana Mikysky. Důvodem přejmenování byla existence osady se stejným jménem kousek od Mohelnice a také poněkud hanlivý nádech jména. Mimochodem, podle místní legendy dostala obec jméno Svinov, protože zde stával velký Svinec - rozuměj vepřinec. Měl stávat na místě dnešního domu č.p. 32. Odborníci se ale domnívají, že jméno bylo spíše inspirováno vlastním jménem lokátora obce, který se patrně jmenoval Svin.
Zakladatel obce musel své poddané do tohoto kraje dovést někdy v dobách velké kolonizace zdejšího hvozdu na přelomu 13. a 14. století. Poprvé se totiž Janoslavice objevují v písemných pramenech jako součást úsovského panství k roku 1340. Přestože je to odsud do Úsova jen kousek, nebyla obec součástí panství dlouho. Ještě do roku 1400 ji vlastnil Bernard Hecht ze Slavoňova a jeho dědicové. Ti jej přiřadili k panství se sídlem na hradě Brníčku a část patřila také ke statku v Lesnici. Drobní držitelé panství se v 15. století hodně střídali až do roku 1513, kdy je vesnice nadobro připojena k zábřežskému panství, kde zůstává až do roku 1848.
Zdejší obyvatelé se živili zejména zemědělstvím. V roce 1585 zde žilo 23 usedlých rodin, z toho 15 sedláků a 7 chalupníků. Zástupcem vrchnosti byl fojt, tedy rychtář. Jednalo se tedy o docela velkou vesnici. A v kontextu dnešní obce se jeví i údaj o počtu obyvatel z roku 1830 jako docela zajímavý. Tehdy zde žilo 626 obyvatel. Pro srovnání dnes má obec do 150 trvale bydlících osob.
Když jsme připomenuli obživu zdejších lidí, tak bychom neměli opomenout těžbu železné rudy, která zde probíhala v polovině 19. století a již odebíraly železárny v Sobotíně, hamr v Alojzově a také salmovské železárny v Blansku. Dolovalo se v údolí Rohelnice směrem k Bezděkovu a dodnes zde najdeme drobné stopy.
K památkám na historii obce rozhodně patří zdejší kaple. Ta byla podle desky nad vchodem postavena díky sbírce místních obyvatel v roce 1868. Český nápis na desce jen potvrzuje, že vesnice byla téměř výhradně osídlena česky hovořícím obyvatelstvem. Zajímavé je, že část obyvatel obce docházela nejprve do kostela do Úsova a druhá část pak do Police. Teprve po zániku polické farnosti chodili místní do Úsova a v roce 1780 pak celá obec spadla pod rohelskou farnost. Kromě kaple zde ale najdeme i několik pozoruhodných křížů a zachovalých staveb. Památkou je i někdejší budova školy, která zde stála už v roce 1836. Od roku 1976 je obec součástí Rohle. Vede tudy zajímavá trasa pro cyklisty a obec má i krásné okolí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
