Kelč – město, které nemělo na růžích ustláno
Kelč patří k nejstarším a zároveň nejmladším městům u nás. Zdejší náměstí, radnice i další stavby prozrazují, že Nová Kelč (která se musí rozlišovat od starší vesnické části) byla postavena jako město. Administrativně se však kelčští obyvatelé dočkali obnovení statutu města až v roce 1994.
Historie Kelče však sahá až někam k roku 1000. Už tehdy se na tomto místě prokazatelně pohybovali lidé, kteří zde zanechali dokonce i poklad mincí a stříbra na nedalekém kopci Strážném. Osídlení kraje kolem Kleče je však ještě starší a sahá až do období před 5000 lety.
V roce 1131 vznikla listina, která poprvé zmiňuje Sázany, součást nynější Kelče. Hlavní rozvoj osady však spadá do 13. století, kdy olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku na svazích Kelčského Javorníku založil hrad Šaumburk. Tehdy došlo k velké přestavbě města. Byla založena nová Kelč, osamostatnila se osada Posvátno a město vzkvétalo. Až do válek mezi moravskými markrabaty a následných husitských bouří, kdy byla Kelč popleněna.
Zlaté časy města jsou spojeny s 16. a počátkem 17. století. Díky rozvoji řemesel, zrušení poddanství a dalším výsadám město zbohatlo natolik, že v roce 1617 dokonce koupilo panství, na kterém samo stálo. Bohužel následná třicetiletá válka Kelč opět srazila na kolena. Pro sousední protestantská valašská panství bylo katolické město trnem v oku, a tak bylo několikrát vypleněno. Po válce navíc vrchnost odebrala Kelči mnohá privilegia a v roce 1750 zakázal biskup používat titul města.
Dařilo se průmyslu i zemědělství
Provinční městečko tak živořilo až do rozvoje průmyslu. Už na přelomu 18. a 19. století se zde rozvinula výroba dýmek. V té době se Kelči vrátil statut města. Menší provozovny vzkvétaly, větší továrny však v Kelči nevznikaly. Naopak zemědělské produkce rostla a Kelč se stala jedním z center zemědělské výroby a zpracování produktů v celém regionu.
Rozvíjela se i kultura a vzdělanost celé oblasti. Ve městě se vyučovalo už od nepaměti ve farní škole. Od roku 1820 mělo městečko vlastní školní budovu. Současná, výstavná škola byla dokončena v roce 1901.
Tím se dostáváme k památkám. Asi nejvýznamnější z nich je zdejší biskupský zámek postavený v letech 1585 – 1596 v původním pozdně gotickém slohu. V 17. století byl přestavěn do podoby renesančního sídla a o půlstoletí později už dostává podobu barokní, kterou má dodnes. Sídlí zde odborné učiliště, a zámek je tedy nepřístupný.
Sakrálních památek najdeme v Kelči několik. Nejvýznamnější je farní kostel svatých Petra a Pavla připomínaný již ve 13. století. Původní dřevěný kostel byl v 1776 stržen a v roce 1784 byla dokončena stavba nynějšího chrámu ve stylu pozdního baroka s empírovým interiérem. O významu zdejšího duchovního správce svědčí i velká budova fary a také další stavby v areálu kostela.
Přímo u náměstí však stojí ještě jeden, menší kostelík zasvěcený svaté Kateřině. Podle pověsti stojí na místě, kde majitel nedaleké tvrze shodil z koně prchající dceru Kateřinu i s jejím milým, protože jejich lásce nepřál. Ve skutečnosti je tento kostelík chrámem klášterním a částečně také hřbitovním. Klášter nebyl po požáru obnoven, kostel však na místě zůstal. Podle legendy je propojen se zámkem podzemní chodbou. V kostelíku působil jako kněz také kardinál František Tomášek. Dnes je pěkně opraven a patří městu.
Kromě těchto památek stojí za prohlídku i celé náměstí, které má lidské rozměry a po opravě působí opravdu příjemně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
