Kostel sv. Mikuláše v Polici
Obec Police leží severovýchodně od Mohelnice v podhůří Úsovské vrchoviny na křižovatce cest z Třestiny do Rohle a z Dubicka do Úsova.
Páteří vesnice je potok Rohelnice, který teče ve směru od Rohle. Na východě katastru obce býval tímto potokem napájený Polický rybník, v současné době bohužel kvůli vlastnickým sporům prázdný.
Centrum obce leží na vrcholku jednoho z výběžků Úsovské vrchoviny, kolem kostela pak cesta prudce padá do údolí potoka, kterým se vine až na konec obce. To už ale jsme na území kdysi samostatné osady Džbánov.
Katastr obce byl podle archeologů osídlen již v pravěku. Právě okolí kostela ale rozhodně stojí za krátkou návštěvu. Snad i proto, že patří k nejstarším částem obce, o nichž máme písemné zmínky.
Při rekonstrukci kostela v roce 1763 byla totiž z oltáře vyjmuta schránka s ostatky svatých a také s listinou. Zub času na ní sice zahlodal, ale přece jen se podařilo vyluštit část latinského textu, který obsahoval letopočet svěcení - rok 1312.
Již v roce 1343 pochází další zmínka o obci, která uvádí také existenci osady Džbánov a příslušnost Police k úsovskému panství.
Místní kostel je zasvěcen svatému Mikuláši a má gotické jádro. To bylo téměř zahlazeno zmíněnou přestavbou v 18. století.
Z dokumentu z oltáře víme, že kostel byl už v době svého založení farním chrámem a jeho svěcení muselo být docela velkou slávou. Provedl jej totiž prizrenský biskup Heřman, který byl například i při křtu Karla IV.
Farnost zde zanikla kolem roku 1600 a i v současné době sem farář dojíždí. Součástí kostela je velmi zajímavá pískovcová křtitelnice. Ta zmizela při přestavbách kostela a před mnoha lety ji místní občané našli pohozenou v polích a vrátili ji na původní místo.
Do kostela v Polici se podíváme s Mirkem Kobzou v rozhlasové pohlednici Od Pradědu na Hanou ve čtvrtek 4. července.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.