Kostel sv. Vavřince v Glucholazech
Glucholazy jsou patnáctitisícovým městem ležícím jen asi dva kilometry od česko-polské hranice na řece Bělé. Rozsáhlé obchodní centrum a někdejší lázně bývaly v minulosti také centrem duchovního života. Jemu vévodil kostel sv. Vavřince, který představí další pohlednice Od Pradědu na Hanou
Založení Glucholaz souvisí patrně s rozvojem hornictví v okolí Zlatých Hor. Spory mezi vratislavským biskupem Vavřincem a moravským markrabětem vyvrcholil ovládnutím Zlatých Hor Moravany v roce 1222 a následně jako protiváha jejich moci vzniká město nazvané novými osadníky Kozí hřbet – tedy německy Ziegenhals. Ten skutečně připomíná Parkowa gora nad městem. První zmínka o městě je z roku 1249, ale pověst o založení mluví o tom, že mongolské kmeny oblehly za svých nájezdů ve 13. století hrádek v místě dnešního města. Vyhladovělí obránci byli nuceni zabít i poslední kozu v hradu a její krví pomazali kůže, které rozvěsili na hradby. Mongolové se domnívali, že jídla na hradě je stále dost a s nepořízenou odtáhli.
Kostel byl založen zároveň s městem
První svatyni postavili už nejstarší osadníci města. Románsko - gotickou stavbu z období kolem roku 1250 dodnes připomíná krásný portál vstupu do kostela. Zasvěcení může souviset s osobností biskupa Vavřince. V roce 1428 vpadli do Glucholaz husité a kostel zcela zničili. Místní se hned dali do oprav, ale stavba byla dokončena až v roce 1460. Kostel však byl malý, měl pouze tři okna z každé strany a malou věž.
Kostel byl opět vyrabován za třicetileté války a jeho stav po jejím skončení nebyl nijak slavný. I proto se místní obyvatelé v letech 1729 -1733 pustili do stavby dnešní podoby kostela. Ta je ryze barokní. Hlavní loď chrámu obepíná řada boční kaplí. Kostel navázal na starý presbytář, později přestavěný a dvě věže.
V porovnání s monumentálním průčelí chrámu působí dnešní hlavní vchod neobyčejně malý. Je to však způsobeno zachováním již zmíněného starého románsko - gotického portálu. Ten je pozoruhodný vyobrazením gotických lidských hlav. Každá je jiná a pověst říká, že jsou to hlavy zdejších mnichů. Ve druhé polovině 19. století si porušená statika průčelí vyžádala další náročnou úpravu. Na počátku 20. století pak věže dostaly současné neobarokní helmice.
Krásně zdobený interiér kostela láká turisty
Barokní výzdoba kostela sv. Vavřince je lákadlem i pro turisty, kteří Glucholazy navštíví. Kromě mnoha výtvarných děl můžete spatřit také pozoruhodné varhany z roku 1906. Mají 34 rejstříků a postavil Paul Berschdorf z Nysy. Kostelu vévodí hlavní oltář vytvořený v barokním slohu, ale za vidění stojí i boční kaple. Kostel bohužel bývá dost často zavřený mříží, přes kterou se dá nahlédnout alespoň do hlavní lodi.
Deska na zadní straně připomíná povodně
Farní kostel sv. Vavřince stojí na tichém náměstíčku kousek od hlavního glucholazského rynku. Přímo vybízí k zastavení a odpočinku při procházce městem. Co bychom ale rozhodně neměli minout, je nevelký reliéf na zadní straně presbytáře kostela. Zobrazuje výjev z kalvárie a také velmi zajímavý nápis. Podle něj 2. července roku 1472 vystoupily vody řeky Bělé při povodni až do výšky tohoto kříže. Pamětní deska sem byla zasazena v roce 1572 při stoletém výročí ničivé povodně. Na paměť této události chodili místí lidé v tento čas až do roku 1944 pravidelně na pouť Barda modlit se za ochranu před povodní.
Poslouchejte v pátek 6. prosince.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
