Kostel v Bílém Potoce postavili na místě cenné románské svatyně
Díky své poloze v naprosté rovině u polských hranic je kostel sv. Vavřince v Bílém Potoce dominantou celého okolí a také významným orientačním bodem.
Jeho neobvyklá architektura si zaslouží pozornost, ovšem jeho předchůdce, který mu na přelomu 19. a 20. století uvolnil místo, by býval rozhodně ještě mnohem hodnotnější stavbou.
Vrátíme-li se do historie farnosti v Bílém Potoce, dostáváme se až do doby první zmínky o obci. Ta je pod jménem Wyzbach poprvé zmíněna už k roku 1290. Historikové se domnívají, že obec je ve skutečnosti ještě starší a patří k těm původním osadám, které osídlovaly podhůří Rychlebských hor od počátků 13. století.
Už v této listině je uvedeno, že část pozemků obce patří kostelu. Z toho můžeme usuzovat, že přes blízkost města byla farnost v Bílém Potoce hned po založení obce. Část vesnice tehdy patřila biskupovi, druhá byla majetkem fojtství.
V 15. století okolí plenili husité a dá se předpokládat, že kostel nezůstal ušetřen. To může být také důvod toho, že v polovině 15. století je kostel uváděn už jako filiální, spravovaný knězem z Javorníku. Místní obyvatelé se s tím nesmířili a dobové zprávy potvrzují, že kolem roku 1579 navrhovali, že postaví faru a budou vydržovat kněze. K tomu však asi nedošlo a do třicetileté války kostel zůstal pod javornickou správou.
Třicetiletá válka zanechala svatovavřinecký chrám v ruinách. Nejprve byla zničena střecha, později vyhořel celý kostel. Javornický farář se marně snažil povzbudit farníky k opravě. Naopak vizitace v roce 1666 už nalézá kostel v nejlepším stavu.
Díky této zprávě si můžeme představit, jak asi kostel vypadal. Měl zaklenuté kněžiště, dřevěný strop, kůr, střechu krytou šindelem a dřevěnou věž, na níž byly dva zvony. Kolem kostela byl hřbitov ohraničený kamennou zdí. Podle vzpomínek pamětníků z poloviny minulého století kostel v mnoha směrech připomínal současný románsko-gotický hřbitovní kostel sv. Kříže v Javorníku, který je považován za nejstarší doposud zachovalou sakrální památku Jesenicka.
Bílý Potok se po rozdělení Slezska po prohrané prusko-rakouské válce stal pohraniční obcí. Některé části bývalého katastru dokonce zmizely za novou hranicí. Kostel dostal svého kaplana a v roce 1862 bylo kaplanství povýšeno na faru. Vrátil se tak čas z počátků existence obce, které kostel ještě pamatoval. Jenže už mu pomalu zvonila hrana.
Počet obyvatel vesnice a okolí rostl a kostelík už nestačil věřící pojmout. Proto bylo rozhodnuto o stavbě dnešního chrámu. V roce 1892 tak původní kostel zmizel a javornický stavitel Alois Utner ml. začíná budovat nový chrám. Jeho novorománská podoba není zcela běžná a svou monumentálností kostel opravdu budí úctu. Rozhodně by si zasloužil i památkovou ochranu, architektura, kterou nese rozhodně není tuctová.
I tak je ovšem škoda, že se nám doposud nezachoval onen původní románský kostel. Byl by jistě mnohem vyhledávanější památkou. I tak stojí za to se zde zastavit. Kromě kostela, který bohužel bývá často zavřený, stojí za to prozkoumat také místní hřbitov. Najdeme zde i zajímavé osobnosti, například osobnost německého filmu první poloviny 20. století Rudolfa Rittnera, či hromadný hrob zajatců z pochodu smrti, který tudy utíkal před frontou v roce 1945.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
