Kostel ve Vrbně pod Pradědem

Hrad později zanikl a v roce 1607 povýšil Hynek z Vrbna osadu s četnými hornickými poli v okolí na svobodné horní město. Městu dnes vévodí zejména zdejší empírový farní chrám zasvěcený sv. Michalovi a právě ten bude cílem putování krajem Od Pradědu na Hanou.

Současná stavba chrámu je vyústěním dlouhé cesty vrbenských měšťanů za důstojným svatostánkem. Přitom farnost vrbenská byla ustavena až v době, kdy už se původní osada stala městem. Dobové zprávy uvádějí, že v době, kdy se tomu tak stalo, stávala ve Vrbně pouze kaple zasvěcená sv. Michalu. O její historii toho moc nevíme. Podle některých údajů byla v roce 1626 rozbořena protestanty. To by bylo zajímavé vzhledem k tomu, že kaple náležela do panství Bruntálských z Vrbna, kteří byli horlivými protestanty. Musela být tedy pokatoličtěna jen krátce po Bílé Hoře.

Kaple stávala na náměstí a vedle ní nechali noví majitelé Vrbna - Řád německých rytířů - vybudovat v letech 1621 -1624 nový dřevěný kostelík, který rovněž téměř podlehl řádění protestantských povstalců. Třicetiletá válka pak nechala Vrbno dlouho čekat na nový svatostánek a až na podzim roku 1634 přikázal řádový místodržící Georg Wilhem von Elkerhausen postavit nový, kamenný kostel, a to opět uprostřed náměstí.

Kostel byl podélný, jednolodní s čtyřbokou věží s cibulovitou bání nad průčelím a vysvěcen byl v roce 1637. Zajímavé je, že kostel prý byl stavěný pro tisíc návštěvníků. Přesto se již na konci 18. století zdál obyvatelům města těsný. A tak začaly přípravy na jeho zvětšení. Jenže osud nebo v tomto případě vrchnost zasáhla a vše bylo úplně jinak. Nový velmistr řádu, arcivévoda Maxmilián rozhodl, že namísto rekonstrukce bude ve Vrbně, tehdy jednom ze sídelsních měst řádu, postaven zcela nový chrám. Jenže člověk míní a okolnosti mění.

Vedením stavby nového kostela byl pověřen arcivévodův architekt Maxmilián Wilsch z Bruntálu pod stavebním dohledem políra Josefa Grunera. Jako stavitel je uváděn krnovský podnikatel Karl Latzel a jako tesař Johann Peschel z Rýžoviště. Dne 28. května roku 1837 začala demolice starého objektu a 24. září téhož roku byl v přítomnosti velmistra položen základní kámen novostavby. Vzhledem k malé únosnosti sypké zeminy bylo zapotřebí vykopat velmi hluboké základy a podklad ještě zpevnit dubovými piloty.

Z týchž důvodů byl pozměněn původní plán dvouvěžové stavby ve prospěch budovy s jednou, podstatně nižší věží. Během roku 1838 byla hrubá stavba lodi a kněžiště již hotova a pod střechou. Už 18. září 1841 se mohl bruntálský děkan Johann Reichel obrátit na arcibiskupskou konzistoř se žádosti o vysvěcení téměř dokončené stavby. Oslavy svátku sv. Michaela Archanděla se už konaly v novém kostele.