Kouřit? Nekouřit? Šokovat! Ucpané cévy, embolie a brutální poučení v medicíně

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Prof. Petr Bachleda
0:00
/
0:00

Pokoj na cévní chirurgii před lety: Pohromadě osm a více pacientů – od konzervativní „kapačkové“ léčby až po vážné případy končetin amputovaných kvůli ischemiím. A z toho velmi názorný, ač brutální příklad, jak taky může končit neléčená či zanedbávaná choroba cév.

Kouřit? Nekouřit? Šokovat!  

„V době mých začátků představovala lůžková část cévní chirurgie jeden větší pokoj pro více pacientů. Na jednom konci leželi ti, kdo dostávali léčbu infuzemi. Na druhé straně pak ale pacienti s amputovanými končetinami kvůli vážnému nedokrvení. Často ony relativně lehčí případy hlásily ‘Ale já jsem tu jen na kapačky,’ načež následovala krutá, leč poučná odpověď: ‘My všichni jsme začínali na kapačkách...’ Na to si vzpomenu často i dnes, když slýchám hlavně kuřáky zdlouhavě uvažovat, zda přestat, nebo ne a jak moc škodí či neškodí svým cévám,“ čerpá z letité praxe profesor Petr Bachleda.

Tepny, nebo žíly?

Velkým mementem v kardiologii, ale i cévní chirurgii je samozřejmě riziko embolizace – vmetení embolu do cév. Rozlišovat musíme embolizaci do tepenného řečiště a embolizaci ze žilního řečiště do plicnice. „Embolizace do tepenného řečiště znamená náhlou, akutní příhodu. Zdrojem embolu je většinou nemocné srdce. Taková sraženina pak uzavře nějakou tepnu. Prokrvení za takovým uzávěrem pak není vlastně žádné,“ uvádí Bachleda.  

Embolizace ze žilního řečiště do plicnice je jiný, veřejnosti známější případ. „Zejména v žilním řečišti stehna či pánve může vzniknout sraženina, která se žilní cestou dostává například do plicnice. Tady pak velmi rozhoduje míra, stupeň této embolizace,“ vysvětluje ve vysílání přednosta II. chirurgické kliniky olomoucké Fakultní nemocnice.