Krajinou legend nad Horním Studénkami
Horní Studénky jsou hlavně v zimě doslova ladovskou vesničkou. Kopečky a kopce, remízky a lesíky oděnými do bílé peřiny a nad tím vším se tyčí mohutná věž poutního kostela sv. Linharta, kam se chodívalo na procesí za ochranu domácích zvířat už odpradávna. Sošky svatého Linharta ze Studének, ještě dnes občas najdete ve starých chlévech statků na Moravě i ve východních Čechách.
Ne, že by ve vesnici nebylo nic moderního, ale zejména při příchodu starou polní cestou od Jedlí se zdá, že se tady zastavil čas.
Milovníci běžek však vědí, že stačí zaparkovat na návsi a vydat se dále k lovecké chatě a ocitnete se v jiném kraji. Náhorní plošiny nad Horními Studénkami jsou v létě pastvinami, v zimě se mění v neuvěřitelnou pláň, která, když pořádně zasněží, nabízí možnost doslova vyřádit se všem běžkařům. A nejen to, je to i šance podívat se do kraje a zároveň si připomenout něco drobných zajímavostí této neuvěřitelné lokality.
Tak třeba už kousek za Horními Studénkami. Jedete po cestě z kopce a najednou jste u rybníka. Jmenuje se Sychrov podle nedalekého vrcholku. Když sem člověk dorazí, vsadil by boty, že ještě před chvílí viděl z dálky sedět na vrbě hastrmana. Pohádkový kraj to tady opravdu je. Vždyť jen kousek odsud, po červené turistické značce, se tyčí vrchol Královy hory. Má 602 metrů a podle pověsti tady stál jeden ze tří štíteckých hradů.
Druhý směr turistické cesty míří neomylně k vrcholu Pustiny. To je nejvyšší kopec v okolí. Díky lesu je z něj ale výhled jen na jihovýchod, kde spíše tušíte kotlinu Moravy a malé kopečky kolem ní. Ale přece jen je toto místo zajímavé. Jeden z pobočných vrcholů nese jméno Zmrzlík. Prý podle toho, že zde za třicetileté války umrzlo mnoho obyvatel zdejších vesnic, kteří se schovávali před švédským vojskem.
I další cesta vede pozoruhodnou krajinou pod kopcem Na Lázech. Jak už jméno napovídá, kdysi býval holý, neboť zde osadníci vypálili les, aby získali nová pole. Dnes už ale zase zarostl lesem, kde najdeme mnoho drobných skalek, ale i volně položených balvanů. Je to místní geologická zajímavost, neboť zdejší podloží je mnohem tvrdší než okolní. Diority a granodiority, které jej tvoří zvětrávají pomaleji a tvrdší zbytky dlouho zůstávají na povrchu. Pověst to ale zase vidí jinak - podle ní je přece jasné, že kameny a skály zde rozmetal čert. Koneckonců Čertí skalku najdeme na úbočí Lázů dodnes.
Dalším zastavením je prastará zájezdní hospoda Kocanda na dolním kopci Písařova, kam cesta neomylně zamíří. I zde to není jen tak. Oficiálně zájezdní hostinec vznil už před dávnými časy při obchodní cestě mezi Šumperskem a oblastí východních Čech. Poskytovala se tady také přípřež při cestě serpentýnami Hambálek, které i dnes překonávají auta maximálně na trojku. Legenda však mluví o Kocandě jako o loupežnickém doupěti dávných časů, kde si nikdo nemohl být jistý životem.
Jak je vidět, legendy tohoto kraje jsou stejné jako kraj sám. Temné, divoké, mnohdy i kruté. Ale přitom poutavé a krásné. A i v tomto kraji se nikdy nežilo lehce, kdo si ho však zamiloval, nikdy se sem nepřestal vracet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
