Kramářova chata na vrcholu Suchého vrchu byla postavena natruc Němcům v údolí
Suchý vrch je nejvyšší horou Bukovohorské hornatiny, která je považována za nejjižnější výběžek Orlických hor. Ještě donedávna to bylo místo, kudy procházela zemská hranice mezi Moravou a Čechami, a také místo, které bylo považováno za symbol hranice mezi českým osídlením okolí Jablonného a většinově německým obyvatelstvem Králické brázdy.
I když vrchol Suchého vrchu nedosahuje tisíce metrů jako například protější Jeřáb, se svými 995 metry patří mezi dominantní kopce. Hlavně proto, že všechno kolem je už výrazně nižší, a tak je zejména při pohledu z Čech Suchý vrch často první horou, kterou při cestě na Moravu poutník vidí.
Od poloviny 19. století se kromě pastevců a lovců začali k vrcholu Suchého vrchu vydávat i první milovníci krajiny, dalekých výhledů a turistických výšlapů. První výletníci však byli odkázáni pouze na to, co si sami donesli. Turistická infrastruktura zde chyběla. Výlety do kopců umožnila také stavba nové císařské silnice překonávající blízké Červenovodské sedlo, odkud to na vrchol Suchého vrchu byl už jen kousek. V roce 1909 se například na vrchol, na protest proti německému živlu, vydávají na pochod Sokolové z jablonného nad Orlicí, které doprovázelo sedmdesát policistů.
Už v roce 1919 vzniká v Jablonném také první odbor KČT, ovšem brzy se rozpadá. Opět je založen v roce 1924 a hned přistupuje ke snaze vybudovat na vrcholu Suchého vrchu turistickou chatu. Začali jednat s knížetem Lichtenštejnem o pozemku, a ten jim jej ochotně pronajal na 99 let za 20 Kč ročně. 20. října 1925 je otevřena na místě pozdější chaty útulna, sloužící jako úkryt pro lyžaře a turisty před nepohodou. Měla dvě místnosti a byla pořízena nákladem 10 tisíc korun.
Čeští turisté však chtěli něco více. A tak začali sbírat prostředky na stavbu skutečně velkorysé chaty. Základní kámen byl posvěcen 22. srpna 1926. Původně to mělo být přímo na vrcholu, ale toho roku byl srpen tak deštivý, že slavnost poklepání byla raději přenesena do jablonské sokolovny. Tam byl přečten i dopis Karla Kramáře, jehož jméno měla chata po dostavbě nést.
První plány stavby vypracovali východočeští architekti Vagner a Schiller, ale turisté nebyli spokojeni, a tak byla vypsána nová soutěž na větší a pohodlnější chatu. Projekt nakonec vypracoval pražský architekt Jaroslav Stejskal, počítajíc se skutečně luxusním pojetím stavby. Stavba trvala dva roky a slavnostní otevření proběhlo za široké účasti místního obyvatelstva 6. července 1928. Měla to být i demonstrace pronikání českého živlu do severního pohraničí.
A byla to stavba skutečně velkolepá. Bylo zde několik samostatných pokojů a pak velké noclehárny, restaurace a veškeré zázemí. S chatou je spojena vyhlídková věž vysoká 33 metrů, vybudována v létech 1931 – 1932. Ta sloužila i jako věž vodárenská. Od poslední úpravy v roce 1986 má střechu ve tvaru komolého kužele.
Prvním nájemcem chaty byl Jan Černý, druhým Jan Telecký, který zde působil až do 15. března 1939, kdy byla chata obsazena Němci a byla tu zřízena zotavovna raněných německých důstojníků.
Po osvobození byla chata znovu otevřena. Převzalo ji družstvo VZLET Pardubice. Byla přejmenována na Tyršovu a správcem ustanoven Leo Víšek. V létě roku 1953 převzala chatu čsl. Armáda, která ji využívala jako rekreační zařízení až do roku 1961, kdy se vrátila k užívání turistům.
Po privatizaci chata chátrala a v roce 2003 vyhořela. Naštěstí od roku 2012 je chata opět po rekonstrukci otevřena veřejnosti. I té slavné, protože ji navštívili prezidenti i básník Petr Bezruč, který zde proklínal déšť nehodná jména hory, na níž chata stojí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
