Křižanov u Zábřeha
Tentokrát se s rozhlasovou pohlednicí vydáme do Křižanova, malebné osady ležící na náhorní plošině Mírovské vrchoviny při silnici z Maletína do Hynčiny. Jsme skutečně pěkně vysoko, protože nadmořská výška obce se pohybuje kolem 558 metrů. Nejvyšší hora v okolí – Kančí vrch (mimochodem divočáků se kolem toulá opravdu požehnaně) měří 612 metrů a nejen, že se z něj dá krásně dívat do kraje kolem obce, ale vede přes něj i cesta použitelná i pro horská kola, která vás zavede až do údolí Moravské Sázavy.
Současný katastr Křižanova, jehož jméno vychází z vlastního jména Křižan, a proto se píše s krátkým i, měří pouhých 250 hektarů. To není mnoho představíme – li si navíc, že je složen ze dvou osad, Křižanova a Dlouhé vsi německy zvané Grundorf, kterou najdemem o něco dále po cestě směrem k Maletínu. Německý název obce zněl Chrises a objevuje se od 16. století.
První zmínka o vsi Křižanov, tehdy nazývané Starý Křižan se objevuje v roce 1317 v soupisu lén olomouckého biskupství u hradu Mírova. Tehdejší obec má však se současným Křižanovem společné zřejmě jen jméno. Prý totiž ležela na jiném místě, směrem k Dolnímu Bušínovu. Podle pověstí byl Křižan za husitských válek srovnán se zemí. Je však také možné, že se tak stalo až za válek, které vedl Jiří z Poděbrad s uherským králem Matyášem Korvínem. Husité se tehdy opravdu mstili na bikupském majetku a pokud k němu obec patřila, stalo se jí to osudným.
Zajímavé informace k nejstarší historii najdeme na webových stránkách Hynčiny, pod kterou současná obec patří. Zde je legenda o nálezu stop zaniklé obce, která říká, že zde v roce 1896 nalezl tehdejší majitel pozemku pod starým habrem základy domu a jámu s lidskými kostrami. Podle pověsti prý povraždili husité tehdejší obyvatele a pohřbili je ve společném hrobě u někdejšího kostela, který vypálili. Zbytek zarostl travou až jednoho dne vyrýpal vepř z bažinaté země zvon, který prý býval ve zdejším kostele. Služka, která tento zvon našla, jej pak prý darovala domovské faře ve Starém Městě u Moravské Třebové.
Zajímavé je, že v době, kdy mizí Starý Křižan z historických pramenů, objevují se naopak v okolí Kančího vrchu zmínky o obci, která nesla jméno Jores či Jordánov. Stávala mezi Petrušovem a Křižanovem a jedna část zdejšího lesa dodnes nese toto jméno. Snad existuje souvislost mezi vsí a rytířem Konrádem von Jeres, který podle listiny z roku 1280 daroval klášteru v Koruně kus lesa mezi “Zudendorf“ a Sázavou.
Dějiny tohoto území sice neuvádějí jediný letopočet o této vsi, avšak v pověstech je živě zachována vzpomínka na ni. Zdejší bezcitná rychtářka prý vyžadovala od svých poddaných neúměrně vysoké daně, čímž se jim velmi znelíbila. Jednoho dne našli mrtvou přede dveřmi jejího sklepa s klíči v ruce. Nikdo její smrti nelitoval a říkalo se, že její tělo i duši odnesl čert. Každých sto let se teď prý prochází po lese s klíči a čeká, na odvážného muže, který si je vezme vyzvedne poklad ze sklepa a tím ji vysvobodí.
Vraťme se do současného Křižanova. Ten byl znovuosídlen po roce 1779, kdy byly rozparcelovány pozemky dvora mírovského panství. Obec osídlovali také němečtí kolonisté, kteří sem v 16. století přišli z Bavorska. Obec pak byla téměř výhradně německou a počítala se do jazykové oblasti tzv. Hřebečska.
V roce 1834 měla obec již školu a do ní chodily děti zdejších 362 obyvatel. Počet obyvatel v obci kulminoval v roce 1900 na celkovém počtu 462. Ti byli přifařeni k sousední Hynčině. Po odsunu se počet usedlých rapidně snížil a dnes zde žije jen něco málo přes sto trvale bydlících osob.
Památek v obou obcích najdeme více, hlavně kříže, boží muka či dvě menší kapličky – jednu v Křižanově a druhou v Dlouhé vsi. Na místě osady Jores prý kdysi stávval kámen připomínající smírčí kříž. V okolí obce, ale i v nejzapadlejších lesních koutech lze nalézt stopy dnes již rozpadlých kdysi výstavných statků a samot. Při dobrém pozorování jsou zde znatelné i stopy po dolování. Hlavní devizou jsou však daleké výhledy, krásná krajina, hluboké lesy se spoustou hub a v zimě i vyhlášené běžkařské terény.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
