Kříže a stély stavěli lidé v krajině možná již v 7. století
Kříže, křížky, Boží muka či kapličky jsou nedílnou součástí moravské krajiny již od 17. století a pravděpodobně ještě i mnohem dříve. Proč naši předkové stavěli tato znamení víry? Byla v tom snaha zalíbit se Bohu ale také další důvody.
Už v dobách před příchodem křesťanství se významná místa značila např. kamennými kupami, dřevěnými sloupy i vztyčenými kameny, spolu s nimi se už tehdy sázely památné stromy. Později se na takových kamenech objevují vytesané křesťanské symboly a kříže. Tato tradice byla u nás smyta právě křesťanskými symboly.
Ty se podle některých odborníků začaly v Evropě objevovat už v 7. Století našeho letopočtu a už tehdy byly stavěny hlavně na rozcestích a u cest. Prvními staviteli těchto svatyň mohli u nás být keltští mniši, kteří zde šířili křesťanství ještě před příchodem Cyrila a Metoděje. Právě s příchodem moravských věrozvěstů je spojena dávná legenda, která spojuje hrubě otesané smírčí kříže s místy, kde soluňští bratři kázali. Ve skutečnosti jsou tyto kříže ovšem důkazem středověkého i ranně novověkého soudního řádu, kdy označují místo nějakého zločinu a jejich stavitelem je většinou pachatel, který tak dává najevo, že svůj čin odpykal a lituje jej.
Jak věkovitá je tradice stavení křížů dokládá skutečnost, že jejich budování na rozcestích a podél cest vychází patrně z nařízení římského císaře Karla Velikého z poč. 9. století a tento zvyk přetrval až do dvacátého století. Zajímavé je, že mnohde se cesty nedochovaly, byly zrušeny, přemístěny nebo jinak pozměněny, kříže či sochy svatých, které je lemovaly, stále stojí na původním místě uprostřed polí. Takové najdeme například v původním německém pohraničí, ale také například tam, kde zanikly staré selské cesty.
Křížky zprvu byly asi dřevěné, ty se samozřejmě nedochovaly. Teprve s obdobím rozvoje měst v časném 13. století se vyskytují první kříže připomínající smírčí. I ty jsou dnes velmi vzácné. V dalších staletích následují kamenné kříže užších tvarů a provedení, které posléze doplňují i nahrazují kříže kované železné a od 2. poloviny 18. století kříže z oblíbené a tehdy módní litiny. Kromě křížů se objevují i boží muka či kapličky nebo sv. obrázky. Občas nacházíme ve volné krajině i sochy některých svatých. Ti se jinak objevují spíše jako součást kostelních nebo podobných církevních areálů. Nejstarší Boží muka spadají do 16. století, nejstarší sochy pak jsou o století mladší. Nejčastěji zpodobňovaným světcem je patrně sv. Jan Nepomucký, sv. Cyril a Metoděj, sv. Václav. Poměrně četné jsou sousoší Nejsvětější Trojice a Panny Marie v mnoha podobách. Naopak poměrně vzácné jsou sochy světic – sv. Barbora například stojí na kopci nad Rovenskem, sv. Anna na některých svatoanenských poutních místech.
A proč se tato díla stavěla? Primárním důvodem byla úcta k Bohu, hluboká víra a religiozita našich předků. Byly však i další důvody. Někdo vztyčil kříž za narození dítěte, jiný zase na památku zesnulého příbuzného. O smírčích křížích už byla řeč, ale mnohdy byly důvodem i vyřešené obchodní či jiné spory, které bylo nutné „na věky věkův“ zpečetit stavbou kříže.
Kromě vrchnosti, která patřila mezi hlavní donátory stavby křížů, se objevují v pozdějších letech mezi těmi, kteří sakrální stavby budují také úředníci, větší sedláci či kněží. Už v dávných dobách však církev přebírala do majetku pouze ty stavby, které byly opatřeny dostatkem prostředků na údržbu a opravy. Tak má mnoho těchto staveb ve věnovací listině zapsán například obnos peněz, který byl uložen na úrok v záložně, z nějž se pak rekonstrukce a oprava prováděla.
A který kříž je v našem kraji nejstarší? Těžko říci, vlastně to ani nevíme. Některé totiž nejsou datované. Z roku 1663 například pochází pieta u kostela v Branné. Velmi starý je také rustikální náhrobek u kostela ve Staré Červené Vodě vytvořený kameníkem Tobiášem Grosem v roce 1684. A nejmladší kříž v kraji? Také těžko hádat. Pomineme-li ty, které stojí na hřbitovech, patří k nejmladším kříž v Hrochově, který byl vztyčen v roce 1947.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
