Kunzov
Cestou po silničce přes Hrabůvku směrem na Radíkov, čeká neznalého místních poměrů šok. Najednou se v zákrutu silnice objeví regulérní středověký hrádek jakoby vystřižený z Disneylandu. Dalo by se říci, že je to výkřik podnikatelského baroka, ovšem ne z let devadesátých, ale z počátku 20. století. Název Kunzov napovídá, že jeho stavitelem je hranický továrník Antonín Kunz.
Za podobu hradu by se dnes nestyděl žádný architekt hororového filmu. Nad vstupní brankou hlídá návštěvníky sova, hlavní bránu střeží dva lvi. Na stěnách najdeme reliéfy mečů a rytířů a před hrádkem trčí jako prsty pohřbené ruky sloupy, které kdysi snad nesly nějakou další výzdobu. Snad jen ten vodní příkop s padacím mostem chybí této zmenšenině hradu k dokonalosti.
I přes jistou neobvyklost je však vidět, že stavitel si dal při budování tohoto sídla záležet. Objekt je romantickou podobou doveden k dokonalosti a jistě musel být pro svého stavitele ale i pro obyvatele z okolí něco jako nový div světa.
Tím se dostáváme k osobě stavitele, kterým byl plzeňský rodák Antonín Kunz. Ten přišel do Hranic jako vyučený zámečník v roce 1883, když mu bylo 24 let. Nejprve si v pronájmu na dnešní Třídě 1. máje otevřel malou dílnu na opravy a výrobu hospodářských strojů, kde pracoval se svým otcem a jedním učněm. Už rok po příchodu do Hranic se Antonín Kunz oženil a zakoupil dům, který postupně přestavěl na továrenskou budovu v pseudobarokním slohu.
Antonín Kunz byl velmi zcestovalý a na svých cestách sbíral nápady pro svou výrobu. Jeho doménou se brzy staly pumpy a vodní čerpadla. Nejvíce jej ve světě proslavila jeho vlastní konstrukce čerpadla poháněného větrnou turbínou, které vyvážel do celého světa.
Firma prosperovala do té doby, než se na větrných turbínách obří velikosti prodávaných pod značkou Samson začaly objevovat konstrukční závady. Díky nim se firma dostala do potíží, a když došlo v Petrovicích u Benešova ke zřícení turbíny, pokusil se zakladatel firmy o sebevraždu. Sice přežil, ale ne dlouho, 30. srpna roku 1910 zemřel v nemocnici v Benešově. Společnost byla přeměněna na akciový podnik a svého zakladatele přežila, stejně jako stavby, jejichž vybudování inicioval.
Kromě továrny to byla zejména vila, která sloužila jako administrativní sídlo firmy. V roce 1892 zakoupili manželé Kunzovi dům čp. 328, který nechali přestavět podle návrhu pražských architektů Josefa Pokorného a Jana Kříženeckého na impozantní reprezentační sídlo. Jan Kříženecký je skutečně oním, později velmi známým, průkopníkem českého filmu. Stavbu prováděl místní stavitel Hermann a byla dokončena v roce 1897. Najdeme ji dodnes na Třídě 1. máje hned vedle kruhového objezdu.
Třetí významnou stavbou, za níž stojí Antonín Kunz, je právě hrádek Kunzov. Proslýchá se, že na počátku 20. století Kunz velmi stál o to, aby byl povýšen do šlechtického stavu. Stavba hájenky v podobě romantického šlechtického sídla, byla logickým vyvrcholením této snahy. Budovat jej začal ve spolupráci s místním stavitelem Vladislavem Mikolášem v roce 1907 a od dva roky později byla stavba hotova. Pokud se v některých propagačních materiálech dočtete, že měla sloužit jako předhradí nového letního sídla následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, je to kachna. Nic takového se tu stavět nemělo. Naopak, Kunz chtěl mít klid a proto pro svůj letní byt zvolil poměrně odlehlé místo. Figurální výzdoba akcentuje Kunzovo české smýšlení – které bylo v té době docela ojedinělé. Bohužel, moc si svého výtvoru neužil, již rok po dokončení hrádku spočinul v další pozoruhodné stavbě, kterou financoval, v rodinné hrobce na hranickém hřbitově vytvořené Františkem Úprkou.
Kunzov sloužil majitelům továrny až do konce druhé světové války, kdy byl znárodněn a byl v něm umístěn dětský letní tábor. Po celou dobu však spíše chátral a to se nezměnilo ani po privatizaci. Střídání majitelů mu neprospělo ani v novém tisíciletí. Vzhledem k problémům toho současného, který sice začal s opravami hrádku, ale ty byly brzy zastaveny, jsou jeho další osudy nejasné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
