Ladín má jméno podle svého zakladatele, nebo podle pozemků na kterých vznikl
Ladín je nevelká osada položená na náhorních plošinách nejjižnější části Zábřežské vrchoviny jen kousek od města Konice, jehož je dnes součástí. Patří k obcím, které měly zemědělský charakter a to i přesto, že zde v kopcích rostlo často na polích více kamení než obilí.
Počátky historie Ladína sahají do 14. století, kdy se v roce 1351 objevuje obec jménem Ladyn v písemných pramenech. Konkrétně v zemských deskách olomouckých, do kterých tehdy Ješek z Konice zajistil zápisem své manželce Cecílii, 500 hřiven věna i na majetku v osadě tohoto jména. Mimochodem, jméno obce má své kořeny možná v domácké podobě vlastního jména Ladislav. Snad se jednalo o jméno zakladatele obce, ale jistotu v tomto nemáme. Druhá varianta mluví o tom, že obec vznikla na půdě, která ležela ladem. Odsud tedy její jméno.
Zajímavé je, že v soupisu obcí konického panství, který máme k dispozici v souvislosti s jeho prodejem Ješkem z Holštejna rodu pánů z Cimburka a Tovačova v roce 1386 už zase Ladín uveden není. Historik Jaroslav Pinkava uvádí, že není vyloučeno, že obec krátce po svém vzniku zase zpustla.
V 15. století se však už zase jméno obce na konickém panství vyskytuje, bez větších podrobností. Jediné, co je zajímavé je skutečnost, že v obci byly samé zahradnické usedlosti. Žádný z místních obyvatel neměl dost půdy na to, aby mohl být nazýván sedlákem s gruntem. V první polovině 17. století se v Ladíně uvádí krčma, která odebírala pivo z pivovaru v Konici.
V roce 1618 však došlo k rozdělení konického dominia a vzniká panství jesenecké. A právě k němu připadá i Ladín, jako jedna z menších osad.
Krajinu kolem obce stíhaly za třicetileté války četné pohromy. Přímo z Ladína informace nemáme, ale krátce po válce zde žilo jen deset usedlých rodin a není zde uváděna žádná pustá usedlost. Na konci 17. století jich pak už bylo šestnáct.
Zajímavé je, že v roce 1632 se u Ladína uvádí i mlýn. Zda se jednalo o současný Podladínský mlýn na řece Romži, či o menší mlýn na Ladínském potoce ale není opět zcela jasné
Držitelé jeseneckého dominia se v čase poměrně často měnili. Z těch významnějších je třeba jmenovat Zuzanu Kateřinu Liborii ze Zástřizl, za jejíž držby panství vzkvétalo a dobrá paní byla velmi nakloněna i svým podaným. Zemřela v roce 1691 a panství odkázala premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích ve prospěch mariánského kostela ve Křtinách.
Po zrušení kláštera připadlo panství náboženskému fondu, od kterého majetek v roce 1794 koupil František von Dietrich. Od něj jej v roce 1825 získává rodina Polanských, pod jejichž správou se obec dočkali konce patrimoniální správy.
Ladín připadl pod správu okresního hejtmanství v Litovli a soudní pravomoc nad obcí opět získaly úřady v Konici. V 50. letech 19. století se těsně nad vesnicí těžila železná ruda. Později ale dolování zaniklo. Z obecní kroniky víme, že v roce 1866 obsadili obec Prusové, které následovali také císařští dragouni. Byla jich prý plná vesnice
V roce 1909 byla v Ladíně postavena novostavba školy a o rok později se začalo s vyučováním. Do té doby chodily děti do Jesence. Škola fungovala jen do roku 1946, kdy byla uzavřena.
Po druhé světové válce se obec ještě obnovila jako samostatná vesnice, v roce 1960 však byla sloučena s nedalekým Březskem a spolu s ním připadla v sedmdesátých letech ke Konici. Dnes zde žije kolem 90 trvale bydlících obyvatel. Z pamětihodností je nutné zmínit zvoničku z 18. století, kříž Pod Homolí z roku 1932 a kříž a kapličku v polích směrem k Jesenci. Celá oblast je součástí Přírodního parku Kladecko s půvabnou přírodou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.