Luká kdysi bývala slovanskou osadou v kopcích nad rovinami Hané

27. leden 2023

Obec Luká je bezesporu centrem jižní části Litovelska, položeným na náhorní plošině Zábřežské vrchoviny přímo na hranici se současným prostějovským okresem. Obec má celkem šest částí, ale i samotná centrální dědina má ze své historie mnoho co vyprávět.

Podle historiků je Luká starou slovanskou osadou. Stojí nedaleko historické cesty, která vedla přes nedaleký Ješov z Olomouce na Bouzovsko a pak možná i dále do Čech. Jedna se o obec na loukách, odsud název vesnice užívaný odpradávna i v hanácké podobě Loká.

První zmínka o Luké pochází už z roku 1131, kdy jeden tamní lán patřil dómskému kostelu v Olomouci. V roce 1318 se Eliška dcera Unky z Plavče, manželka Vyknaně z Čekyně, soudila se svým strýcem proboštem olomoucké kapitoly Sboronem, o majetek v Luké a dalších obcích.

V roce 1349 se ze zemských desek dozvídáme, že tehdejší majitel obce, vladyka Artleb ze Stařechovic, prodal vesnici paní Zbyňce ze Švábenic. Ta ji však ještě téhož roku vepsala do majetku svému bratru Adamovi z Konice. Adam z Konice byl majitelem velké části okolního kraje a tak se mu držba obce těsně za hranicí jeho držav hodila. I proto ji vlastnil 16 let, aby ji pak prodal pánům ze Slavoňova.

Za Slavoňovských vzniká malé ponikevsko-lukovské panství. Jeho držba se však často měnila. Přesto se obec uvádí jako městečko. To však změnily husitské války, po nichž se opět vede v listinách pouze jako obec. V té době, tedy v polovině 15. století, získává většinu majetků v Luké do svého vlastnictví Beneš z Ludéřova a Laškova. Obec tedy byla připojena k laškovskému statku. 

K další změně dochází v roce 1510, kdy Lukou kupuje majitel krakovecké tvrze Havel Chudobín z Bařic. Obec se stává na poměrně dlouhou dobu součástí tamního dominia. Jeho posledním držitelem před Bílou horou byl Jan ze Zástřizl a právě jemu bylo panství i s Lukou za účast v povstání konfiskováno.

Po 30. leté válce se držitelé obce měnili, postupně zde vzniká samostatný statek. Roku 1768 panství i s Lukou kupuje původem portugalský šlechtic hrabě Emanuel Tellez Sylva-Taroucca a přičleňuje obec k državám spravovaným z Čech pod Kosířem, kde vesnice zůstala až do konce vrchnostenské správy.

Luká byla vždy zemědělskou vesnicí. Už k roku 1412 se zde zmiňuje svobodná zákupní rychta. Ve vsi byl také vrchnostenský dvorec, jehož pozemky byly rozparcelovány až po roce 1920.

Těsně po třicetileté válce se v obci uvádí dvacet zemědělských rodin. Z toho bylo jen pět větších sedláků, zbytek tvořili zahradníci. Je pravděpodobné, že se v obci usídlili i dřevorubci a uhlíři, kteří podle pomístních názvů pálili uhlí v milířích. V roce 1869 zde žije už 1476 obyvatel, což je vůbec nejvíce v historii obce.

Už v roce 1360 je v Luké uváděn farní kostel. Historické prameny o něm mnoho zpráv nepřinášejí, snad je to, že stával patrně na stejném místě, kde stojí současný kostel sv. Jana Křtitele. Po třicetileté válce zdejší fara zanikla a kostel patrně chátral. Obyvatelé docházeli do chrámu do sousedních Bohuslavic. To platilo až do roku 1734, kdy byl na místě starého kostela vybudován ten současný. Nejprve byla ve vesnici zřízena lokálie, v roce 1784 byla obnovena samostatná farnost.

Až do roku 1792 byl kostel v Luké bez věže. Ta byla přistavěna právě v tomto roce. Zajímavostí je, že v ní najdeme zavěšený jeden z nejstarších zvonů na Olomoucku. Pochází z roku 1501 a byl sem přemístěn ze zbořeného olomouckého kostela Panny Marie na Předhradí.

Luká je dnes hlavně střediskovou obcí, je zde škola, obchod a další služby. Najdeme zde i mnoho půvabných památek, z okolí vesnice jsou překrásné výhledy do kraje a přímo nad vesnicí je také profesionální stanice Českého hydrometeorologického ústavu.

Spustit audio