Markovice je nejen kopec, ale i symbol lidové kultury severozápadní Hané
Markovice je kopec, který není ani nějak převratně vysoký a snad ani příliš zeměpisně významný. Donedávna byl porostlý hustým lesem, tak ani výhledy z jeho temene za moc nestály. Vše se ovšem mění, a tak i Markovice se v posledních letech stává docela vyhledávaným cílem turistů.
Vrchol Markovice trošku připomíná ostrovní hory, které osaměle vyrůstají z nížiny. To je však pohled, který klame. Ve skutečnosti je tento homolovitý vrchol součástí Úsovské vrchoviny, která se vine nad levým okrajem nivy řeky Moravy, přibližně od jejího soutoku s Desnou u Sudkova. Markovice je pak považována za nejzápadnější kopec tohoto horopisného celku.
Nadmořská výška Markovice 475 metrů asi nikoho z horalů neohromí. Na druhou stranu tato hora opravdu roste přímo z roviny nivy Moravy, takže převýšení nějakých 175 metrů musí turisté zvládnout na zhruba kilometru a půl, což rozhodně výživné stoupání je. Navíc cesta je, zejména v deštivých dnech, dost kluzká, takže si výstup na Markovici prostě každý užije.
I když modrá turistická značka na vrchol kopce vede z postřelmovského nádraží, míří přes kopec do Brníčka a pak přes Šumperk až na Červenovodské sedlo, mnozí volí jako nástupní místo Kolšov či Lesnici. Tudy se chodí na Markovici přes sedlo se sousední Dlouhou, kde stojí vysílač a odsud jsou první rozhledy do kraje. Je krásně vidět třeba Sudkovský rybník či Bludov. Kdo se vydal dříve k vrcholu, už toho moc neviděl. Výjimkou byl průhled mezi stromy na Lesnici, Leštinu, Zvoli a Rájec, který se nakrátko otevřel těsně pod temenem Markovice.
Nutno však říci, že i na severních svazích Markovice řádil kůrovec, a tak se otevřely překrásné výhledy i k severozápadu. Vidět je Postřelmov, Bludov, Chromeč, papírna v Olšanech a na kopcích nad ní i Jakubovice. Přehlédnout se dá i Hrubý les, část Rychlebských hor a Jeseníky od Červenohorského sedla až po Obří skály.
Přímo na vrcholu je k dispozici ohniště a lavičky k posezení. Je zde i vrcholová kniha a rozcestník. Zajímavé je navštívit kopec v brzkém jaru, kdy zde jsou nejen lepší výhledy, ale v lese kvetou křivatce, dymnivky, sasanky a další květiny. Také je zde možné spatřit některé vzácnější ptáky, třeba strakapoudy a různé druhy sýkor. Mimo to lze potkat veverky, kunu lesní, lišku a sem tam i srnčí zvěř.
Markovice se kupodivu zapsala i do lidové kultury zdejšího kraje. Pro lidi z okolí to byl odpradávna do jisté míry kultovní kopec, a tak když se v roce 1953 v Postřelmově zakládal folklorní taneční soubor, dostal jméno právě Markovice. Za dobu své historie se postaral nejen o spoustu kulturních zážitků, ale také o zachování zčásti zapomenutého bohatství folkloru Zábřežska, Štítecka a českých obcí Šumperska. Souborem prošlo mnoho skvělých tanečníků i muzikantů, a na tvorbě repertoáru se podíleli nejen jeho členové ale i etnografové ze šumperského a olomouckého muzea.
Když se mluví o souboru Markovice, nejde nezmínit dlouholetou práci manželů Drtilových, kteří nejenže po mnoho let vedli celé těleso, ale mnohokrát propagovali lidovou kulturu i mimo vystoupení a díky nim je povědomí o starých tradicích zdejšího kusu Moravy stále živé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
