Mohutné hoře Keprníku dala jméno nenápadná horská rostlina

Keprník je čtvrtou nejvyšší horou Jeseníků. Vypíná se do nadmořské výšky 1423 metrů a to z něj dělá nejvyšší vrchol již zmíněné Keprnické hornatiny. Tato jesenická horská podsoustava je od ostatních částí pohoří oddělena Červenohorským sedlem na východě a Ramzovským sedlem na západě. Na jihu ji od Hanušovické vrchoviny dělí Přemyslovské sedlo a na severu pak svahy Keprnické hornatiny prudce padají do údolí řek Bělé a Staříče.

Pohled na Keprnickou hornatinu z Medvědí hory|foto: Miroslav Kobza

Geologický původ vrcholu spadá do doby před cca 250 miliony let, do období tzv. Varinského vrásnění, kdy byl Keprník vyzdvižen do alpských výšek. Postupně se však jeho výška snižovala až na zhruba 1000 metrů. Pozdější horotvorné procesy rozlámaly původní desku a Keprník se opět ocitl ve výšce kolem 2000 metrů. Následné zvětrávání a snižování hor jej pak obrousilo do současné podoby. Vrcholové skalisko na jeho temeni pak rozpraskalo působením mrazu při poslední době ledové, kdy až k jeho úpatí dosahoval ledovec.

Jméno dala tomuto horskému velikánu kupodivu drobná horská bylina koprníček bezobalný. Ta roste na horských nivách a naši předkové ji nazývali medvědí kořínek. Dávní jeseničtí huňáči ji totiž zřejmě milovali, protože pomáhala při střevních problémech.

Pohled na Jeseník a údolí Bělé z vrcholu Keprníku|foto: Miroslav Kobza

Jiná legenda však tvrdí, že své jméno Keprník dostal podle jednoho ze dvou horských skřítků, kteří zachránili syna a manželku zavražděného vládce nedalekého hradu Kolštejna. Hrad napadl jejich proradný soused, kterého prý gnómové na rozkaz samotného Praděda později odsoudili k trvalému bloudění jesenickým podzemím.

Horská hole, prameny i rašeliniště

Na vrcholu Keprníku se dochoval zbytek alpinské horské hole, která se ubránila zarůstání uměle vysazenou klečí. To je také jedna z nejcennějších součástí národní přírodní rezervace Šerák – Keprník, do které spadají také horské lesy a prameniště na úbočích hory. Snahy zachovat porosty smrčin se objevily roku 1904, kdy se majitel panství, kníže Jan II. z Lichtenštejna, rozhodl vyčlenit některé porosty z běžného hospodaření a 172 hektarů lesa bylo dokonce zahrnuto do tzv. rezervace, kde měly být vyloučeny jakékoli lidské zásahy a měl zde být zachován původní jesenický prales.

Mezi obyvatele těchto přírodních zákoutí Keprníku a okolí musíme počítat nejen některé druhy bezobratlých živočichů, ale také vzácné ptáky, včetně tetřeva hlušce, který se zde velmi zřídka dá spatřit.

Cesta z Keprníku k Vřesové studánce, v pozadí Praděd|foto: Miroslav Kobza

Už bylo naznačeno, že Keprník je významnou pramennou oblastí. Pramení zde přítoky tří významných jesenických řek – Bělé, Branné a Desné. Díky prudkým svahům zde najdeme také několik vodopádů a v sedle mezi Keprníkem a Vozkou je k vidění i rozsáhlé rašeliniště.

Turisté na Keprník míří zejména po hřebenovce mezi Ramzovou a Červenohorským sedlem. Díky lanovce na Šerák je tato cesta poměrně vyhledávaná i jako běžkařská trasa. Rozhodně však není tak dobře sjízdná, jako jiné hřebenovky. Přímo z vrcholu hory je překrásný kruhový výhled. Panorama hlavního jesenického hřebene je zde jako na dlani a k vidění jsou také Rychlebské hory, Orlické hory, Krkonoše, Českomoravská vrchovina a za hodně dobrého počasí i Ještěd. Z Keprníku je také vidět daleko do polských rovin až k Nyse a do nivy Odry.