Nejstarší minulost Střeně je zahalena tajemstvím

Kapli najdeme přímo u páteřní silnice obcí
Kapli najdeme přímo u páteřní silnice obcí
0:00
/
0:00

Střeň patří k těm obcím, které si našly své místo přímo v nivě řeky Moravy. To jim sice zajišťovalo bohatou úrodu, na druhou stranu museli obyvatelé vesnice vždy počítat s tím, že voda z řeky může zaklepat i na dveře jejich domu.

Právě blízkost řeky a rozsáhlé lužní lesy vedly k tomu, že toto místo nebylo v pravěku pravděpodobně osídleno. Lidé sem chodili pro dříví a zřejmě i lovit. Jediným důkazem pohybu prehistorických lidí v okolí Střeně je tak nález bronzové sekyrky datované do dob osídlení oblasti lidem z mohylové kultury, tedy asi 600 let před naším letopočtem.

Kříže v obci dokazují zbožnost někdejších obyvatel Střeně

Kdy se usídlili na místě dnešní obce první lidé tak není zcela jasné. Dokonce i první zápisy, které pravděpodobně o obci mluví nelze označit za zcela jednoznačné. Listina krále Václava I. z roku 1249 sice mluví o hranicích zboží kláštera Hradisko vedoucích k místu označenému jako „Vstrene“, ale zda má na mysli právě dnešní obec není vůbec jisté.

Stejně tak velmož nazývaný v roce 1318 Chotěborem de Stren sice může, ale také nemusí mít něco společného se současnou Stření. A tak lze za první prokazatelný důkaz považovat až zápis v knize půhonné olomouckého soudu z roku 1390.

Výstavná budova někdejšího nádraží Střeň

Aby nebylo tajemství z minulosti Střeně dost, zůstává tak trošku záhadou i původ jména obce. Jazykovědci vidí dvě varianty. První uvádí jméno obce jako odvozené od slova dřeň tedy jádro stromu či rány, případně jako střed řeky, kde bývá voda nejhlubší. Druhá varianta míní, že jméno je komoleninou slova Trsten, což lze přeložit jako třtina či rákos. Ani zde se odborníci na jasném původu zcela neshodnou.

Školní budova

Majetkem kláštera obec zůstává až do roku 1498, kdy se stává majetkem Jana Pňovského ze Sovince, v roce 1597 je však opět uváděna jako součást majetku kláštera. Podaní z obce chodili robotovat do klášterního dvorce v nedalekém Nákle. V neklidné době před Bílou horou se však vzbouřili a spolu se stavovským vojskem obsadili klášter Hradisko. Za to se jim mniši pomstili odejmutím výsad, které jim navrátili až v roce 1630.

Obecní úřad a kulturní dům

Poloha uprostřed lužních lesů ochránila Střeň od největšího řádění třicetileté války. Pověst o lese Plačkov nedaleko Střeně mluví o místě, kde se lidé z okolních měst a obcí skrývali před Švédy. Přesto bylo po válce i v obci samotné zaznamenáno mnoho pustých usedlostí.

Kromě zemědělství, prací v lesích se obyvatelé obce zabývali v velkém rovněž rybolovem. Ryby dodávali i do klášterní kuchyně.

Řeka Morava je pro Střeň hrozbou i požehnáním

V roce 1718 byla ve Střeni vybudována kaple se zvonicí. Do kostela však místní stále docházeli do Nákla. Kromě toho bylo v 18. století vztyčeno několik křížů, z nichž některé existují dodnes.

V roce 1784 klášter Hradisko z rozhodnutí císaře Josefa II. zaniká. Obec se stává majetkem náboženského fondu. V té době bylo v obci 26 domu a 215 obyvatel.

Další z křížů v centru Střeně

Na počátku 19. století požádali obyvatelé sousední Lhoty kvůli sporům s Náklem o přiřazení ke Střeni. Stalo se tak v roce 1826. Osada pak zůstala součástí Střeně až do roku 1919, kdy se obě obce osamostatnily. V roce 1845 projel obcí první vlak mezi Prahou a Olomoucí, nádraží v obci však bylo zřízeno až v roce 1911. V roce 1881 byla dokončena školní budova.

Pomník padlých

Pomník padlých v obci připomíná, jak se dotkla zdejších obyvatel první světová válka a za svobodu položili život obyvatelé obce i v té druhé. Po roce 1960 se obec stala součástí Nákla, po roce 1990 se však opět osamostatnila. Kromě historických památek můžeme v okolí Střeně obdivovat krásnou přírodu lužních lesů Litovelského Pomoraví.