Nová Seninka vznikla patrně jako strážní obec na hranicích Moravy a Kladska
Nová Seninka je nejsevernější obcí Staroměstka, kterou odpradávna procházela zemská stezka mířící do Kladska. I název Spieglitz, nebo Spilix, jak je vesnice uváděna v nejstarších listinách, znamená v překladu Strážisko či strážný bod.
Nejstarší zmínka o vesnici spadá už do 14. století, kdy se objevuje na listině Jana Wüstehuba, kterou údajně daroval Staroměstsko cisterciákům z kláštera v dnešním polském Kamienci Ząbkowickem.
Nová Seninka stojí v údolí potoka, které stoupá až do výšky kolem 700 metrů. Přesto ji postihly, snad právě díky poloze na zemské stezce, husitské války. Zdá se, že za nich dokonce obec zanikla. Až majitel panství v Branné Václav ze Zvole v roce 1561 uložil jakémusi Hanuši Pollackhovi, aby v pusté vsi na hranicích vystavěl rychtu. K ní dostal dva lány pozemků a právo držet v obci při rychtě držel pekaře, ševce, kováře, řezníka a krejčího. Zajímavé je i privilegium, podle kterého směl zřídit pilu a nakládat s dřívím ze svého. To tedy znamenalo, že část pozemků, které rychtář dostal, byly zdejší lesy. Co je však ještě pozoruhodnější, je skutečnost, že Václav ze Zvole rychtáři v Nové Senince udělil právo vařit a čepovat pivo a to do doby, než vrchnost sama postaví pivovar. Také směl rychtář nalévat víno. Dá se tedy říct, že zde rychtář mohl provozovat něco jako zájezdní hostinec.
Necelých sto let po založení rychty už v obci stálo 27 usedlostí s celkem 115 obyvateli. Kolem roku 1840 už zde žilo 570 osob v 68 domech. Pak už počet obyvatel klesal. Kromě zemědělství a práce v lese nacházeli zdejší lidé obživu i ve sklárně, která sem byla přemístěna ze Stříbrnic. Stávala dole u Krupé přibližně v místech hospodářských budov současné farmy. Dominantní stavbou vesnice je dodnes ranně barokní kostel sv. Jana Křtitele. Na rozdíl od mnoha podobných staveb v okolních obcích zůstal zdejší chrám i po válce v poměrně dobrém stavu. Zasloužil se o to i jeden z mála zdejších rodáků František Stanzel, který pocházel z nedaleké osady Urlich, dnes Javořina, a o kostel se staral až do svého pokročilého věku.
Samotný kostel má i docela zajímavou historii. Byl postaven v roce 1689. To však byla obec ještě byla přifařena do Starého Města. Teprve v roce 1766 byla v Nové Senince zřízena lokálie, podléhající staroměstské faře. Faru obec získala ještě později, až v roce 1784.
Ve vesnici byla také dvojtřídní německá škola. Budova stojí dodnes a slouží jako penzion. Po válce byla Nová Seninka osídlena zejména přistěhovalci z Valašska z okolí Seninky na Vsetínsku. I díky nim získala dnešní název, protože původní české jméno vesnice znělo Špiklice. I když je dnes velká část obce rovněž rekreační oblastí, žije zde stále necelá padesátka trvalých obyvatel.
Pokud se vám bude při návštěvě Nové Seninky zdát, že už jste to panorama s bílým kostelem a domy rozvolněné zástavby už někde viděli, tak to možná bylo v kině či v televizi. Tato vesnice si zahrála ve filmu Karla Kachyni z roku 1980 Cukrová bouda. Film byl natočen podle novely spisovatele Vladimíra Körnera „Zrození horského pramene“.
V dolní části Nové Seninky, přímo u silnice na Kladské sedlo stojí budova někdejší celnice. Je to důkaz toho, že právě tudy procházela ona hlavní trasa mířící na Kladské sedlo. Cesta byla patrně jednou z větví starověké Jantarové stezky, existovala i ve středověku a je zaznamenána již třeba na mapě Moravy Johanna Kryštofa Müllera z roku 1716. Mimochodem, přes existenci celnice se zde v předválečných letech čile pašovalo zboží do Pruska a nazpět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
