Od Pradědu na Hanou: Hrad Mírov
Ve středu vás Mirek Kobza pozve do historie Mírova, jednoho z nejtěžších vězení u nás, trošku z jiného pohledu – tedy do doby, kdy Mírov nebyl obávaným vězením, nýbrž správním centrem širokého okolí. I když jak se ukáže, tato doba netrvala dlouho.
Stavba hradu Mírova souvisí bezprostředně s upevňováním pozice olomouckého biskupa na Moravě. Rozsáhlá provincie patřící církvi sahající na Mohelnicko potřebovala bezprostředně nejen centrum, kterým do té doby byla biskupská Mohelnice, ale také pevnost, ve které by bylo možné udržovat posádku nutnou pro ochranu tohoto území.
A tak biskupové Robert a zejména jeho nástupce Bruno ze Schauemburku usilovali o stavbu hradu. Jako vhodné místo byl vybrán ostroh uprostřed Mírovské vrchoviny nad říčkou Mírovkou, kde byla nejprve vybudována tvrz a zanedlouho na jejím místě i první pevný hrad.
Kdo někdy jel na kole, nebo vystupoval pěšky z údolí řeky k hradní bráně, moc dobře si uvědomuje, jak těžce byl tehdy tento hrad dosažitelný pro případné útočníky.
První zmínka o Mírovu nese datum 1266 (jinde je ale uváděn letopočet ještě o deset let starší). Historikové se domnívají, že měl nejen strážit tuo část biskupských statků, ale také být jakousi rovnováhou tehdy vybudovaného zeměpanského hradu v Úsově. Mimochodem, něco na tom bude, protože když jedete po hlavní silnici z Mohelnice do Libivé – po obou jejich stranách na vás svítí tato panská sídla jakoby soupeřila minimálně o pozornost.
Jak to s Mírovem bylo, se dozvíte 23. listopadu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
