Od Pradědu na Hanou: Příběh pomníku u Cotkytle
Když se vydáte po silnici z Cotkytle směrem ke Štítům, asi po kilometru a půl za obcí vás po levé straně cesty možná překvapí opracovaný balvan Kralické žuly a na něm nápis prozrazující, že právě tady došlo k nějaké přestřelce, která se 7. května roku 1945 stala osudnou několika příslušníkům odboje.
Mirka Kobzu zajímalo, co se tady vlastně stalo a tak pátral.
Už tedy dávno – v době, kdy ještě žil rodák z nedalekých samot na Hranicích Oldřich Koubek, který si celou událost pamatoval. Vše ještě doplnil zápis v cotkytelské obecní kronice.
Podle něj se 7. května partyzáni ukrývající se v lesích kolem vrchu Hájku, ale i v domech v Crhově, rozhodli vykonat nějaký hrdinský čin. Do té doby se víceméně schovávali.
A tak bylo ujednáno, že přepadnou některé z německých aut, které po silnici směrem k Cotkytli projížděly. Podle svědectví pamětníků padla volba na náklaďáček, který vypadal jako poštovní auto. V kabině seděl řidič a jeden voják. Partyzáni vyběhli z lesa a začali na auto střílet. Bylo to právě na místě dnešního pomníku.
Jenže, místo lehké kořisti se ze zadní části auta ozvala střelba a začala vyskakovat četa vojáků. Auto bylo plné Němců.
Nechme dále promluvit kroniku obce Cotkytle. Ta praví, že výsledek tohoto střetnutí vyžádal si na straně partyzánů 5 obětí : tři z Crhova, bratrance Maxmiliána a Petra Šulovi a Jaroslava Odstrčial. Další obětí byl 26 letý Rus Petr Dančenko z Kijovogradska a Karel Špies z Jižní Afriky, který byl těžce raněn a odvezen do krytu v „Bořině”, kde ještě tohoto dne skonal.
Právě jim bude věnována vzpomínka v rozhlasové pohlednici 8. května.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
