Pátrání po zaniklých obcích Šumperska je hledáním ruin lidských osudů i květin někdejších zahrad
Šumpersko, stejně jako další oblasti, kde byla po II. světové válce vysídlena většina německého obyvatelstva, také nikdy nebylo zcela dosídleno. Zejména v horských oblastech tak zaniklo mnoho samot, ale také celých osad a malých obcí.
Jejich stopy jsou už dnes mnohdy jen velmi málo znatelné a pátrání po nich je směsicí bádání v archívech i v samotném kraji. Tam, kde chybí písemné doklady, mnohdy pomáhají i vzpomínky pamětníků.
Některá místa zmizela opravdu téměř beze stopy, jiná se zachovala jen v několika málo ruinách. Právě tato místa jsou nejviditelnější v jarních měsících, kdy vegetace ještě nestačí zcela ukrýt rozpadající se základy někdejších usedlostí. I přes snahu badatelů osudy některých zaniklých osad mapovat, jsou jejich stopy stále méně viditelné.
Historie složená ze vzpomínek pamětníků
Osudy rodáků a pamětníků nejen zaniklých obcí, mapuje už dlouho také historik Vít Lucuk, který spolupracuje s nadací Post Bellum a projektem Paměť národa. „Někdy je historie vesnice postavena jen na vzpomínkách pamětníků. Příkladem může být osada Urlich, dnes Javořina, která se nachází na kopci nad údolím řeky Krupé na Staroměstsku.
Tam sice existovala kronika, ta však po válce zmizela. Jedním z mála zdrojů informací o této osadě tak bylo vyprávění tamního rodáka Františka Stanzela. Nejenže je to člověk nadaný nevšedním pozorovacím talentem, ale navíc tu kroniku četl a mnoho z ní si zapamatoval,“ vysvětluje Vít Lucuk.
Když se do cesty nezvratnému chátrání obcí vloží dobrovolníci
To je i příklad osady Štolnava nad Rejcharticemi. Zde se dodnes dochovaly dva domy, boží muka, torzo hřbitůvku a základy kostelíka sv. Jana a Pavla. Magické místo na náhorní plošině učarovalo kolem výročí milénia několika nadšencům z okolních měst a obcí a ti začali konzervovat dochované stopy po vesnici.
Nakonec byl na místě někdejší kaple upraven základ a vztyčen kříž smíření. Dobrovolníci pokračují v dalších záchovných pracích. Nedávno například upravili zeď hřbitůvku. Ze Štolnavy, původně odsouzené k zániku, se stává oblíbené místo výletů.
I zde však existují příběhy zapsané do legend a paměti lidí. Konec války zde podle dochovaných zpráv měl přinést nějaký hrůzný čin. „Nikdo však nevěděl, co se stalo. Až jsem objevil pamětníka Ignáce Žerníčka, který ve Štolnavě po válce pracoval. Podle něj zde došlo v srpnu roku 1945 ke čtyřnásobné vraždě v rodině Kruscheových. Spáchali ji asi zběhové z tábora pro propuštěné ruské válečné zajatce,“ popisuje Vít Lucuk.
Stopy statku, kde se hrůzný čin stal, už také zmizely. Jediné, co prozrazuje, že zde kdysi žili a umírali lidé, je nepatrná kytička narcisů kvetoucích na lesní hrabance.
Zánik malých osad na Staroměstsku
Kromě již zmíněné osady Urlich, kde zůstaly stát čtyři domy, zanikla například malá vesnička Valbeřice nedaleko Vojtíškova. Zde zůstala stát také pouhá dvě stavení, někdejší stodola přestavěná na loveckou chatu a potom torzo bývalé hasičské zbrojnice přestavěné na chatu.
Zde, stejně jako na jiných místech, jsou svědkem někdejších osad také prastaré ovocné stromy rostoucí dodnes na místech někdejších sadů. O kus výše na úbočí Sviní hory zanikla také malá osada Krondörfl, kde před válkou stávala půvabná výletní hospůdka. Jediný zdejší dochovaný dům dnes slouží k rekreaci.
Při cestě z údolí Moravy do Vysoké zase zaujme člověka kovový kříž u jednoho z mostů přes potoky lemující silničku. Kousek odsud stával mlýn nazývaný Hirschmühle a o kus dál pár domů osady Rehfeld. Dnes po nich nezůstala ani stopa. Podobně dopadl i o kousek výše položený Kristenov.
Naopak na sedle mezi vrcholem hory Větrovec a Jasaním hřbetem oznamují dodnes alespoň dvě lípy a boží muka, že právě zde stávala osada Cibulka. Ta zanikla až poměrně nedávno, neboť zde až do šedesátých let na hájovně bydleli místní rodáci. Po jejich odchodu však obec připomíná už jen pár ruin a zmíněné lípy.
V Adamově stávala jedna z nejstarších a největších osad
Dalším pozoruhodným místem je také Adamovské údolí nedaleko Velkého Vrbna. Zde stávala jedna z nejstarších a také největších osad, které po válce zanikly – Adamov. V roce 1686 zřídila lichtenštejnská vrchnost v údolí potoka Telčava hamr. Kolem něj začala růst osada.
Už při vstupu do údolí od Starého Města vítal poutníky překrásný barokní Lesní mlýn – Buschmühle s akvaduktem převádějícím vodu přes cestu a také kaple.
Dnes tady zůstal jen kříž a rozcestník směrující do Adamovského údolí. Jen pozorný poutník kousek nad mlýnem najde zbytek nadržovací nádrže patřící k mlýnu a o kus dál, nedaleko rozcestníku Potok Telčava, nepatrné zbytky domů někdejšího Adamova.
Jenže všechno je už minulostí. Pryč je kostel, hostinec, škola i samotný hamr. Ze 147 lidí nezůstal nikdo. Někdejší pole a louky zarostly lesem a jen pár hromad vysbíraného kamení připomíná, že se zde hospodařilo.
Kdysi vyhledávaná cesta do Branné je už také minulostí. Jen na jaře zde kvetou bledule a sněženky. Možná sem patří, možná však rostly na někdejších zahradách adamovských domů. Tam kde neodolaly zubu času kamenné zdi, budou možná už brzy křehké jarní květiny poslední stopou kdysi živoucí obce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
