Pivovar v Kokorech prý vařil až do roku 1901 jen černé pivo, zato však vynikající
Kokory na Přerovsku bývaly odpradávna centrem řemeslného a zemědělského podnikání. Dodnes se zde zachovalo několik stop odkazující na hospodářský rozvoj obce v dávné minulosti. Jednou z nich je bezesporu i dodnes zachovaný areál pivovaru, který poukazuje i na tradici pěstování ječmene a chmele.
Už v roce 1535 byly Kokory dekretem císaře Ferdinanda I. povýšeny na městečko s právem dvou výročních trhů. To dávalo zdejším řemeslníkům možnost odbytu, a tak se zde začala později zpracovávat i zemědělská produkce, která byla zde na okraji hanácké roviny velmi bohatá.
V roce 1667 se majitelem rokytnického panství, kterému Kokory přináležely, stal církevní řád Tovaryšstva Ježíšova, tedy Jezuité. Panství drželi až do roku 1773 a právě oni dali podnět ke stavbě pivovaru v Kokorech. Stalo se tak v roce 1761, tedy pouhých dvanáct let před zrušením řádu.
Pro stavbu vybrali zajímavé místo kolem hlavní cesty vedoucí z Přerova do Olomouce, která před stavbou dnešní silnice vedla právě tudy. Vodu pro vaření piva brala zdejší varna z potoka Kopřivnice, který protéká západně odsud. Vedlo od něj do pivovaru dřevěné potrubí.
Podle ústního podání bylo prý zdejší pivo velmi dobré jakosti. Zajímavé je, že se dochovaly jen zprávy o vaření černého piva. O světlém se zde nikdy nehovořilo, což by bylo v zdejším kraji docela raritní. Zmínku o kokorském pivovaru můžeme najít i v dobovém folkloru, kdy jedna z hanáckých písní z 19. století tvrdí: „Brodek, Citov, Luková, v Roketnici zámek, Kokory só na dolině, je tam pijovárek.“ V roce 1890 byla k pivovaru dostavěna i sladovna. Zdejší pivo se koňskými potahy rozváželo po okolních obcích až do roku 1901, kdy byla varna zastavena.
Po zrušení jezuitského řádu se majitelem celého panství stal státní náboženský fond. V roce 1824 od něj koupil celé panství Ludvík z Levenau a o jedenáct let později viceprezident dvorské komory ve Vídni rytíř Josef Eichhoff. Rodina vlastnila pivovar až do roku 1916
kdy celý objekt zakoupil dosavadní nájemce Ladislav Šilhavý z Přerova. Ten byl vlastníkem pivovaru v Přerově a tak neměl zájem o obnovu konkurence. Objekt byl většinou využíván jako skladové prostory. Za II. světové války byly v některých prostorách pivovaru sklady německé armády. V bývalé sladovně sídlil tehdy velkoobchod se zemědělskými plodinami Huberta Pavla, který byl v roce 1947 uzavřen.
V tomto roce si prostory pronajalo Hospodářské družstvo v Přerově, které zde zřídilo filiálku, jako sklad obilí. Zadní část budov získal tzv. Velkodistribuční podnik Přerov, později Ovoce a zelenina. Jednotné zemědělské družstvo Kokory v podzemních prostorech později dokonce vybudovalo kulturní klub, známý hlavně pod názvem Spilka. Dnes je celý areál v soukromém vlastnictví.
Budova pivovaru nese barokní prvky, je zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek. Nad vjezdovými vraty do objektu je umístěna barokní socha svatého Floriána z druhé poloviny 18. století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
