Po stopách kdysi slavného herce Rudolfa Rittnera v Bílém Potoce
Velmi těžké to v současném jesenickém pohraničí mají mnohé osobnosti, které se zde narodily, ale jejich dílo zůstává přes nespornou kvalitu současným obyvatelům kraje téměř neznámé.
Prosadily se totiž v německy mluvících zemích díly vytvořenými v jejich rodné němčině a na jejich odkaz se po léta mnohdy záměrně zapomínalo. To je i případ osobnosti, po jejíž stopách se vydáme do Bílého Potoka na Javornicku. Byl jí jeden z nejpopulárnějších herců své doby - Rudolf Rittner.
V matrice farnosti Bílý Potok je zapsáno, že 6. června roku 1869 se narodil Franzi a Albertině Rittnerovým hospodařícím na domku čp. 5 syn jménem Rudolf. Dobové prameny o jeho otci mluví jako o nezámožném, přesto však velmi moudrém muži, který podporoval synovo vzdělání. Rodný dům Rudolfa Rittnera patrně už nestojí. Část staveb na dolním konci Bílého Potoka byla bohužel zbořena.
Rudolf Rittner zde vychodil obecnou školu, ale už ve dvanácti letech odešel na konzervatoř do Vídně. Kupodivu studoval hru na housle a po roce na hoboj. Až teprve v roce 1887 přechází na dramatické oddělení. Po absolutoriu v roce 1888 nastoupil jako herec do divadla v Hanoveru. Poté zaznamenal krátké epizody v divadlech v Karlových Varech, v Bratislavě či v Temešváru až v 21 letech získal angažmá v berlínském divadle, kde zažíval právě kvasící rozpory mezi moderní vlnou dramatického umění se staromilstvím v podobě klasického dramatu.
Rudolf Rittner se stal osobností nastupujícího stylu a postupně i jedním z nepopulárnějších herců v německy mluvících divadlech Evropy. Jako krásný muž byl obletován ženami a jejich přízní nikterak nepohrdal. Co však odmítal zcela zásadně, bylo manželství s kteroukoliv z nich.
Roku 1906 uzavřel neobyčejně výhodnou smlouvu na divadelní spolupráci, ale následně oznámil, že odejde z jeviště. Byl na vrcholu své herecké dráhy a mnozí spekulovali, že se jedná jen o nějakou hru ke zvýšení popularity. Jenže Rudolf Rittner se skutečně s jevištěm rozloučil ve vídeňském dvorním divadle rolí Floriána Geyera a počátkem června 1908 se vrátil do Bílého Potoka na zakoupený statek. Zatoužil po klidu rodného kraje a chtěl se věnovat psaní.
Statek Rudolfa Rittnera najdeme v horní části Bílého Potoka dodnes. Stavba, která je v soukromých rukou, nese odpradávna jméno zámeček. Nutno podotknout, že v době, kdy sem Rudolf Rittner z víru velkoměsta přijel, zámek zdaleka ještě nebyl hotov. Unikátní romantický dům si prý navrhoval sám. Majitelé jej pomalu opravují a rozhodně stojí za vidění.
Unavený herec zde hledal klid. Jeho literární díla se také nesetkala s takovou pozorností, jakou by si zasloužila, a tak zase občas vyjížděl do divadel, která mu ráda nabízela práci. Stal se také hvězdou němého filmu. Stále se však vracel do Bílého Potoka a to i přesto, že jeho sousedé na něj ušili boudu s otcovstvím jedné místní děvy. Soud sice Rittnera osvobodil, ale slavný rodák se stále více uzavíral před světem. Jen kolem svých sedmdesátin v roce 1939 přijal několik literárních kritiků, jež udivil svou svěžestí ducha i těla. Zažil i nástup, jak sám psal: "velkohubého hitlerovského fašismu", kterému ale nedůvěřoval. V závěru roku 1942 jej začaly opouštět síly a 4. února 1943 zemřel.
Hrob Rudolfa Rittnera najdete dodnes na hřbitově v Bílém Potoce. Odpočívá na čestném místě při levé zdi hlavní lodi pod jednoduchým náhrobkem. Snad by se mu i líbil, byť on sám si přál být pohřben u rybníčka na svém pozemku.
Náš rozhlasový pozdrav z Bílého potoka si můžete poslechnout v pátek 18.července.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
