Polkovice měly na pečeti kostel 400 let před jeho stavbou
Rovina kolem Moravy v nejjižnější části Olomouckého kraje má podobu pravé hanácké krajiny. V ní leží vesnice, které své bohatství v minulosti postavily na úrodnosti zdejšího kraje a dodnes je to na jejich podobě znatelné. Jednou z nich jsou také Polkovice.
Polkovice leží při křižovatce cest spojujících tři velká města zdejší oblasti: Prostějov, Tovačov a Kojetín. Páteř vesnice tvoří tovačovská silnice, zatímco spojnice Prostějova a Kojetína vede jižně od vsi.
Severně od osady se líně vine dolní tok řeky Valová, do které se u obce vlévá malý potůček, který má podivné jméno – Polkovický odpad. Přestože pramení nedaleko, nečekejme žádnou bystřinu. V nadmořské výšce cca 200 metrů a na téměř absolutní rovině kolem se to ani očekávat nedá.
Polkovice patří k poměrně starým obcím. Už v roce 1275 jsou spojeny se jménem vladyky Dalibora z Polkovic, který patřil k drobným zemanům zdejšího kraje. Od roku 1365 se půl vsi stalo majetkem olomoucké kapituly.
Ta držela léno až do roku 1465, kdy ji král Jiří z Poděbrad spolu s řadou jiných osad v okolí dal v léno Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka. Po čase se však olomoucká kapitula opět ujala správy celého panství.
Pozoruhodné je, že nic nevíme o sídle někdejších držitelů obce. Až na počátku 18. století byl v obci vystavěn menší zámeček. Odborníci se domnívají, že byl vybudován po velkém požáru obce v roce 1711. Podle dochovaného erbu je pravděpodobným iniciátorem stavby tehdejší olomoucký kanovník Vilém Vojtěch hrabě Libštejnský z Kolovrat. Před zámkem byly postaveny nové hospodářské budovy, které zajišťovaly provoz zemědělského statku kapituly.
Zámeček se zde dochoval do dnešních dnů. Do roku 1948 jej vlastnila kapitula, poté byl ve správě JZD a dnes patří obci, která v něm provozuje kulturní centrum.
Není to však jediná památka obce. K nim bychom měli počítat i některé statky na ulicové návsi, které prozrazují zdobností i monumentálním průčelím bohatství jejich stavitelů. K nejstarším památkám v obci patří sloupková boží muka postavená ke konci 17. století. Naopak k nejmladším patří monumentální novogotický kostel sv. Bartoloměje.
I když Polkovičtí k představení obce používali už v 17. století pečeť, na které byl vyobrazen gotický kostel, v samotné vesnici chrám chyběl. Pečet prozrazovala příslušnost obce k olomoucké kapitule a současný dům Páně se v obci začal budovat až v roce 1908. O rok později byl dokončen a byla zde zřízena i fara, která ukončila staleté příslušenství obce k farnosti v Klenovicích.
V této souvislosti jsou zajímavé zprávy o nepravidelném školním vyučování v obci už v 15. století. Školy tehdy bývaly spíše ve farních vsích a zájemci o vzdělání tam docházeli z celé farnosti. První opravdu stálá škola však byla v obci zřízena až v roce 1815, kdy byl vyčleněn pro vyučování jeden z místních domů. Nová budova školy byla postavena v roce 1865 a na konci 19. století byla rozšířena na dvojtřídní.
Dnes v Polkovicích žije necelých 550 obyvatel a obec se pomalu rozrůstá. Pro turisty jsou zde kromě památek zajímavé zejména silničky a polní cesty, které vhledem k terénu nabídnou pohodové svezení i nezdatným bikerům. Kromě nich si zde na své přijdou i milovníci koní, neboť u obce je velké středisko chovu koní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
