Poněkud zapomenutá památka Zábřeha - kontribuční sýpka v Krumpachu
Zábřeh je městem, které nabízí mnoho zajímavých památek. Některé jsou známější, jiné míjíme bez povšimnutí. To je i případ někdejší kontribuční sýpky v Krumpachu, kterou najdeme ve středu této, do roku 1919 samostatné obce, která je dnes součásti města. Mohutná stavba z kamene a dřeva stojí, poněkud zchátralá, nedaleko silnice vedoucí směrem na Růžové údolí a jen málokoho donutí k zastavení. Přitom její historie je opravdu pozoruhodná.
Jak již název napovídá, jednalo se o sklad obilnin, jehož počátky sahají do 18. století. To samo o sobě trošku vylučuje druhý vžitý název sýpky, které se říká také Žerotínská. Je pravdou, že rod pánů ze Žerotína, který musel osobou Ladislava Velena opustit zábřežské panství po Bílé Hoře, měli krumpašští ve velké vážnosti. Vždyť i Ladislav Velen, který se tajně z exilu na Moravu několikrát vrátil, pobýval na jedné z cest právě v Krumpachu. Ale sýpku nechala postavit již vrchnost lichtenštejnská. I když není vyloučeno, že ještě před tím zde mohla stát podobná stavba patřící Žerotínům.
Pozoruhodné jsou důvody stavby tak mohutné sýpky, jejíž sestřičky mimochodem najdeme i v mnoha dalších obcích v okolí. V první polovině 18. století se začal prosazovat trend, kdy vrchnost od větších hospodářů na svém panství za dobré úrody vybírala část přebytečného obilí a to uskladňovala na horší časy. V roce 1788 pak byla tato povinnost dokonce vyhlášena samotným císařem. Patent nařizoval, aby každý poddaný, který obdělává pole, nechal třetinu zrní, které obvykle seje, a deponoval ji do panské sýpky.
A tak byla v Krumpachu zbudována čtyřpatrová sýpka, která se i s původní střešní konstrukcí dochovala dodnes. Zajímavé je, že obilí se zde uskladňovalo ještě poměrně nedávno a pro tyto účely sloužily podlahy původních prken na mohutné trámové konstrukci i starobylé zařízení na dopravu obilí.
Vraťme se však k účelu sýpky. Rolníci si zde mohli obilí půjčit na setbu – pokud se jim nedostávalo. V případě nouze pak byla sýpka schopna poskytnout zdarma osivo všem, kteří jej potřebovali. Jak dokládají zápisy vrchnosti, během let se zásoby v sýpce spíše zvětšovaly a tak bylo občas rozhodnuto přebytečné obilí prodat. Z utržených peněz byly založeny peněžní kontribučenské obilní fondy, které spravovala většinou vrchnost. Nejednalo se však o její peníze, nýbrž o jakési veřejné prostředky, které bylo možné využít jen pro potřeby obce a zemědělského stavu. Od roku 1848 přešla správa těchto fondů na nové berní úřady.
Ty však spravovaly prostředky, mnohdy nemalé, pouze krátkou dobu. V roce 1863 byly kontribučenské sýpky zákonem zrušeny. Císařská kancelář však nařídila, že se peníze ve fondech ani ty utržené za odprodej obilí nesmí rozdělit podílníkům, ale že se mají použít k založení kontribučních záložen. A tak se i stalo a prostředky se staly základem peněžního systému záloženského úvěrování.
Mohutná obdélníková čtyřpodlažní stavba v Krumpachu nadále sloužila zemědělcům. To platilo až do konce devadesátých let, kdy se stala nepotřebnou. Město ji odkoupilo od Agrodružstva a nabídlo ji k prodeji s tím, že od roku 2009 je tato stavba součástí seznamu chráněných památek. A to je dobře. Dnes má budova privátního majitele a čeká na další využití. Každopádně je to jedna ze zajímavých budov, které jsou dokladem zemědělské historie někdejší vesnice Krumpach.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
