Ponikev pojmenoval potok, který dnes v obci neuvidíte
Ponikev je malou vesnicí, která je dnes součástí nedalekého Ludmírova. Leží v závěru mělké kotliny v Zábřežské vrchovině a i když to tak na první pohled nevypadá, je to místo, které jen podtrhuje, že se nacházíme v kraji krasových jevů.
Už samo jméno obce je toho důkazem. Ponikání znamená ve staročeštině poklesávání. V souvislosti s vodou potoka jejich nevysvětlitelné a tajemné mizení. Podobně získala jméno známější řeka Punkva a potůček, na němž obec stojí, se choval stejně jako tato řeka, mizel a zase se objevoval podle toho, jak mu to podzemní prostory pod vesnicí umožňovaly. Je paradoxem, že když dnes zavítáte do Ponikve, potok zde nenajdete. Je v podzemí, ne však v krasovém, ale podle místních hlavně v trubkách. Objevuje se až pod obcí, kde jsou znatelné i ony náhlé úbytky vody na toku. Patří pramenným tokům Špraňku a tak vytvářel i známé javoříčské krasové útvary.
Vraťme se však do samotné obce. V roce 1356 je osada Ponikev uváděna jako součást majetku tehdejšího městečka Luká. Je zajímavé, že už v roce 1305 je nedaleko dnešní Ponikve zmíněna osada Milíčov patřící klášteru sv. Kateřiny v Olomouci. Jméno Milíč se objevuje v počátcích náměšťského panství a není vyloučeno, že se jednalo o zakladatele vsi, více však o ní nevíme – dokonce ani kde stála a kdy zanikla.
Samotná Ponikev později připadla ke konickému panství a později k jeseneckému statku. V 17. století byla v obci zákupní rychta a od roku 1661 vlastnila zdejší obec rozsáhlé lesy, které ji věnovala majitelka zdejšího panství Kateřina Zuzana Liborie ze Zástřizl. Její odkaz pomohl vybudovat v nedalekém Jesenci kostel zasvěcený sv. Liboriovi a zajímavé je, že i v Ponikvi existuje kaple stejného zasvěcení. Stojí při křižovatce cest do Březka a do Ladína.
Ponikev však nikdy nebyla příliš velkou obcí. Většina obyvatel se živila zemědělstvím, jen krátce se v okolí těžila železná ruda. Před válkou zde žilo necelých 270 trvale bydlících osob.
Osada byla přifařena do Jesence a také zdejší škola byla původně filiální školou tamního ústavu. Teprve od roku 1868 se stala samostatnou. V roce 1899 si pak místní postavili ve vesnici půvabnou kapli Růžencové Panny Marie.
Až do roku 1961 byla osada součástí litovelského okresu. Po jeho zrušení připadla obec k Prostějovsku.
V roce 1968 dostali místní obyvatelé nečekané sousedy. V lokalitě Na kopci nad vesnicí se usídlila sovětská vojska se supertajným posláním. Vše hlídali ozbrojenci a kopec obklopil neprůhledný plot. Domněnky, že zde sídlila radarová stanice se do jisté míry podařilo vyvrátit až po roce 1990 kdy badatelé zjistili, že na kopci u Ponikve fungoval vládní spojovací uzel s přímým spojením do Moskvy. Jeho účinnost měl podporovat vysoký obsah železa ve zdejší hornině, který mu dával nečekané vlastnosti. Badatelé se však domnívají, že zdejší podzemí může skrývat i další, doposud nečekaná překvapení. V současné době zde funguje pila a rodí se zde malé muzeum vojenské techniky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
