Poruchy příjmu potravy, to je peklo

O dokonalé postavě jsem nedávno mluvila s kamarádčinou dcerou. Ptala se mě, jestli mám špeky. A nenápadně zjišťovala, jak to udělat, aby ona neměla žádné. Možná bych podobné otázky přešla, kdyby holce nebylo deset let. Od doktora Dalibora Pastuchy jsem se dozvěděla, že se ptávají i mladší děti.

Anorexie, bulimie a nově i bigorexie jsou nemoci, které se stále častěji skloňují na všech možných místech. Mají jedno společné – jde o stavy, ve kterých člověk používá k řešení svých problémů jídlo.

Snaží se prostě si ulevit tím, že se nají nebo nenají. Jedni se přejídají, druzí naopak drží přísné diety. Vzpomínám na spolužačku Karin, které se smáli kluci, že je tlustá. Neunesla to, během krátké doby zhubla polovinu své váhy, do školní jídelny nedokázala vstoupit, začala být „divná“. Skončila v péči lékařů. Dnes má dvě děti a snad je v pořádku.

Problémy se totiž můžou vracet, což potvrdila i jedna z posluchaček, která psala, že kamarádka má čtyřicet, v dětství trpěla bulimií a po mnoha letech v tom lítá zase. „Ano, bohužel se to stává. Vyléčení jsou na tom vlastně stejně jako alkoholici, musejí se hlídat celý život. Stačí nějaká tragédie v rodině, nebo třeba ztráta zaměstnání, člověk se dostane do úzkých a vrátí se do starých kolejí,“ říká MUDr. Dalibor Pastucha