Pověsti Jeseníků jsou drsné jako krajina, ve které vznikly

24. červenec 2017
Socha Praděda v mlze

Jeseníky jsou za krásného počasí přívětivé a bílé jako babiččina peřina. Když se zachmuří, umějí být drsné a nevlídné. Stejné jsou i jesenické pověsti. Lidé, kteří je vyprávěli, potřebovali zhmotnit zlo i dobro, a tak zdejší pověsti mají jen málokdy podobu přívětivé pohádky. Mnohem častěji se podobají hororu.

Jedním z důvodů, proč jsou jesenické pověsti kruté a někdy i nelítostné, je to, že jejich předobrazem je germánská mytologie. Ta je obecně ponuřejší a temnější než mýty slovanské. V lesích Jeseníků se tak namísto vil objevují nymfy, namísto skřítků gnómové a permoníci a všemu vládne mocný Praděd.

Pro nás je tento svět nepřirozený, pro generace jesenických horalů kutajících v podzemí rudy či bojujících s divokou přírodou v lesích hor byla ale tato stvoření zárukou spravedlnosti. Je pozoruhodné, že v jesenických pověstech zlo ve většině případů přichází ze strany lidí. Pak nastupují gnómové či nymfy, které sjednávají pořádek, zlo potrestají a dávají průchod právu. Když jejich síla nestačí, nastupuje Praděd jako autorita nejvyšší.

Knížky jesenických pověstí přímo v srdci Jeseníků

I přesto, že jsou nadpřirozené bytosti veskrze považovány za spravedlivé soudce, nejedná se o postavy jednoznačně kladné. Například strážce rejvízkého Mechového jezírka pastýř Gill je tím, kdo chrání poctivé a trestá nepoctivce, přesto ani lidé poctiví po setkání s ním bez důvodu netouží. Umí být potměšilý a náladový.

Horory v pověstech inspiroval těžký život v kraji

Jesenické pověsti jsou však i hororové. Pověst o otcovrahovi, který neváhá shodit otce, který mu stojí v cestě do hlubiny pod vrchem Lyra, legenda o tom, jak pastýř Gill roztrhal Itala u mechového jezírka, pověst o založení obce Mnichov, kde falešný mnich vraždí poutníky a další, rozhodně nejsou jen tak nějaké povídánky. Naopak, i otrlý člověk se při nich zachvěje. A zde platí více než jinde: jaká země, takový lid, jaký lid, takové legendy. Život v Jeseníkách byl drsný, a proto i zdejší pověsti jsou takové, jaké jsou.

Praděd je importem z Krkonoš

Nejznámější z jesenických legendárních postav Praděd je považován za vládce hor. Paradoxní je, že jeho současná podoba je výsledkem importu krakonošských tradic z Krkonoš. Původně byl Praděd vládcem gnómů – jesenických skřítků. Také jeho nejstarší vyobrazení jej popisuje jako muže či spíše skřeta v hornické haleně a s kahanem. Teprve ve druhé polovině 19. Století, kdy se stále více obyvatel Jeseníků vydávalo na cesty i do Krkonoš, dostává podobu vousatého děda.

Monumentální podoba Praděda z muzea v Jiříkově

Mnohem původnější jesenickou postavou je pak již zmíněný pastýř Gill. Legenda o něm je pozoruhodná tím, že sám je vlastně v klatbě. Protože zneuctil chleba, považovaný za Boží dar, byl odsouzen k věčnému bloudění po světě lidí a k ochraně jesenické krajiny i poctivých horalů. Snad proto je tak nerudný a netýkavý. Podle navazujících legend však dá vždy průchod právu a potrestá zpupnost a bezpráví.

Sběratelům pověstí vládne Josef Lowag

Jesenické pověsti by byly, stejně jako jiné části zdejšího folkloru, dávno zapomenuté, nebýt práce těch, kteří je po desítky let sbírali, zapisovali a vydávali. Prvním známým sběratelem jesenických pověstí byl Anton Peter.

Mnichov je místem kde se Josef Lowag narodil

V roce 1867 vydal sesbírané pověsti od Rychlebských hor až po Osoblažsko. Jeho pověsti nebyly autorsky upraveny a jsou tak dokladem toho, v jaké podobě si je vyprávěli přímo jeseničtí horalé.

Pověsti sbíraly i další osobnosti, například Viktor Heeger, ale nekorunovaným králem jesenických legend je Josef Lowag. Narodil se v roce 1849 v Mnichově u Vrbna pod Pradědem. Studoval železářství, geologii a mineralogii a stal se předním hutnickým a hornickým odborníkem.
Jeho hlavním dílem však byly pověsti a legendy, které vydal v několika knihách. Sesbírané báje obohacoval o vlastní fantazii a postřehy.

Sám Lowag prožil dost smutný život, přišel o většinu dětí a nedařilo se mu ani v pracovním životě. To se asi odrazilo v jeho dílech. Ta jsou však psaná neuvěřitelně půvabným jazykem. Díky vynikajícímu překladu Helgy Šedkové se s ním můžeme v nedávno vydaných knihách Pradědovy pověsti a Slezské lidové a hornické pověsti z Jeseníků seznámit i v češtině.

Rejvízského sběratele pověstí Sotirise Joanidise najdeme na opěradle židle v proslulém penzionu Rejvíz

Na Lowagovu práci navazovali i další spisovatelé. Čerpal z ní karlovický učitel a spisovatel Vladislav Hanák, ostravský novinář Oldřich Šuleř (autor díla Modrá štola a jiné pověsti z hor na severu) nebo regionální historik a sběratel z Rejvízu Sotiris Joanidis. I jejich díla si zaslouží pozornost.